Dvě jeptišky si vyšly na procházku. Jedna z nich byla známa jako Sestra Matematička (SM), ta druhá jako Sestra Logička (SL). Už se začalo stmívat a ony byly stále ještě dost daleko od kláštera. SM: „Zaznamenala jsi, že už třicet osm a půl minuty za námi jde nějaký muž? Zajímalo by mě, co chce.“ SL: „To je zcela logické. Chce nás znásilnit.“ SM: „Bože! Jak počítám, tak nás dostihne do patnácti minut! Co budeme dělat?“ SL: „Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je jít rychleji.“ SM: „To ale není řešení.“ SL: „Samozřejmě, že to není řešení. Ten chlap udělá jedinou logickou věc – půjde rychleji taky.“ SM: „Tak co jiného bychom měly udělat? Jak počítám, při téhle rychlosti nás ten chlap dohoní už za minutu.“ SL: „Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je samozřejmě ta, že se rozdělíme. Ty půjdeš touto cestou a já tou druhou. Nemůže nás pronásledovat obě zároveň.“

Sestry se rozdělily a muž se vydal za Sestrou Logičkou. Sestra Matematička po nějaké době dorazila do kláštera zmítána obavami o svou kolegyni, nicméně už za malou chvíli se v klášteře objevila i Sestra Logička.

SM: „Sestro Logičko! Díky Bohu, že jsi zpátky. Pověz, co se stalo.“ SL: „Stala se jediná logická věc. Rozběhla jsem se, jak nejrychleji jsem mohla, a ten chlap začal samozřejmě utíkat taky.“ SM: „A?“ SL: „Stala se jediná logická věc. Dostihl mě.“ SM: „Bože! Co jsi udělala?“ SL: „Udělala jsem jedinou logickou věc. Vyhrnula jsem sukni nahoru.“ SM: „Pane na nebi! A co on?“ SL: „Udělal jedinou logickou věc. Spustil kalhoty dolů.“ SM: „Ó, Bože, smiluj se! Co se stalo pak?“ SL: „Není to snad logické, sestro? Jeptiška se sukní nahoře přece utíká daleko rychleji než chlap s kalhotami dole!“