Vaše biologické hodiny už hlasitě tikají, ale nemáte žádného partnera nebo se prostě jen nechcete vázat? V dnešní době žádný problém. Stačí dát si inzerát na jeden z několika seznamovacích serverů zaměřených na takzvaný coparenting – tedy sdílené rodičovství.

Přesně to udělala i dvaačtyřicetiletá Rachel Hope, úspěšná developerka z Los Angeles. Je úspěšná, atraktivní… a v lednu příštího roku chce otěhotnět pomocí umělého oplodnění. „V současné době vedu vážné rozhovory se třemi muži – jeden je z Indie, druhý z Německa a ten třetí, gay, z USA,“ říká Rachel, která si takto pořídila už dvě děti. Její dvaadvacetiletý syn Jesse byl počat přirozenou cestou, čtyřletá dcera Grace přes IVF.

Kdo by si však myslel, že v coparentingu jde prostě jen o početí potomka, ten by se zmýlil. Je tomu právě naopak – převážná většina lidí, kteří se pro tuto neobvyklou formu rodičovství rozhodli, hledají někoho, kdo svoji roli bude brát opravdu vážně. A to nejen co se týká financí, ale i emocí.

Tento pohled zastává Melani, prodejní konzultantka z New Yorku: „Nejprve jsem nějakou dobu zkoušela najít celý ‚balíček‘ – tedy muže, lásku i dítě – ale žádný z mých předchozích partnerů po potomkovi netoužil, tak jsem si nakonec dala inzerát na internet. Už je mi taky 42, a i když se cítím skvěle, musím být co nejaktivnější. Proto hledám nějakého spolurodiče, ideálně z blízkého okolí, který se se mnou podělí o emoční i finanční odpovědnost. Všechno pěkně 50:50,“ vysvětluje.

Otázkou ovšem je, co na to řeknou dotyčné děti, až trochu víc povyrostou a začnou z toho mít rozum. A co vy, šli byste do něčeho takového?