Ennio Morricone. Momentálně největší skladatelské jméno této doby a podle nás bude i historie. Italský umělec měl včera vyprodaný koncert v Praze s Českým národním symfonickým orchestrem, a to na jeho posledním turné, a my jsme tam samozřejmě nemohli chybět, protože jsme byli hrdými partnery celého zážitku a vidět jeho naživo, pak můžete v klidu umřít.

Morricone je znám hlavně jako skladatel filmové hudby, jenže ji dělá tak, že dokáže klasiku přiblížit mladým, a to se cení nejvíc. Klasická hudba je hudba v pravém slova smyslu a jestli něco závidíme, tak to, že nejsme tak geniální, jako Morricone. Protože bychom strašně chtěli taky stvořit něco tak nesmrtelného, nadčasového a dechberoucího, co vás naživo dokáže uchvátit natolik, že se vám poderou slzy do očí. Ennio je největší skladatel, jaký kdy žil, i když netvoří opery ani balet. A to myslíme smrtelně vážně. Ano, i přestože se dodnes jako klasika velebí Mozart nebo Dvořák. To, že někdo dělá filmovou hudbu, vůbec neznamená, že by neměl mezi tyto velikány patřit, natož je předčít.

Vybrali jsme jen čtyři jeho nejlepší věci podle našeho subjektivního úsudku, i když je to nesmírně těžké rozhodování. A nečilte se, že tu nemáme Tenkrát na západě. To stejně znáte. Stejně tak se nečilte, že tu není ta vaše oblíbená, třeba z filmu Pro hrst dolarů nebo Profesionál. Nebo prostě ze všech, ke kterým kdy něco složil.

4. On Earth as it is in Heaven z filmu Misie

Výpravný velkofilm s Robertem De Nirem o lidské vině, trestu a vykoupení z dob kolonizací Jižní Ameriky, kdy monstrózní dílo potřebuje monstrózního skladatele a hudba vám musí umocnit zážitek z obrazu několikanásobně. Když se spojí orchestr a sbor, vznikne z toho něco, co vás vystřelí do jiné dimenze.

3. Maddalena z filmu Maddalena

Film jsme neviděli a hudbu z něj jsme poprvé slyšeli až včera naživo na koncertě. A dostala nás tak moc, že jsme ji chtěli ještě v průběhu neslušně googlovat. Uchvacující rockovější začátek s gradujícím finále, kdy se postupně přidávají všechny nástroje. Je to věc, kterou byste si chtěli pustit i běžně do sluchátek a jen se nechat ponořit do vlastního světa.

2. The Ecstasy of gold z filmu Hodný, zlý a ošklivý

Film, kde zazářil kromě jeho hudby i tehdy mladý Clint Eastwood. Je to tzv. spaghetti western, tedy film o divokém západě točený italským režisérem Sergiem Leonem a jeho produkcí. Podle nás nejen nejlepší western historie a lepší i než Tenkrát na západě. Ecstasy of Gold zazní až na konci téhle tříhodinové filmové parády, kdy pološílený „Ošklivý“ Eli Wallach běhá mezi hroby na hřbitově a hledá náhrobek Arche Stantona, pod nímž má ležet zlato. Je mu tak blízko a zároveň tak daleko… Jedna z nejsilnějších scén kinematografie vůbec. Právě kvůli téhle skladbě, kdy se hudba dokonale kryje s obrazem.

1. Hlavní motiv z filmu Hodný, zlý a ošklivý

Asi nejúžasnější skladba tohoto velkého umělce. Ovšem to je těžko hodnotit, protože génius Morricione takových superpecek vytvořil na desítky. A tak proč je tady na prvním místě? Jelikož ač se jedná o filmovou hudbu, nemusíte vidět obraz a ihned pochopíte, že tento kratičký opus má nádech pouště a prérie, divokých pušek a mlčenlivých střelců. Když se zaposloucháte pořádně, uslyšíte tam rytmy, které znamenají jen jedno: Divoký klusot koně a jízdu povozů, úplně cítíte prach z kol ve tváři a vidíte před sebou jezdce na koni, jak uhání krajinou. Tady totiž není na rozdíl od těch předešlých potřeba scéna, která by zcela doplnila zážitek.