Tisíc a jeden hejt Mařky Rosákové: Teambuildingy a obdobné perverznosti

V dnešním hejtu bych se ráda pozastavila nad obludnostmi, které jsou hojně pořádány firmami v jarních a letních měsících, a to jsou teambuildingové akce, výlety, školící výjezdy.

Předem chci předeslat, že je možné, že je vaše práce super se super lidičkami, že se vídáte i mimo ni a jste senza parta kámíků, pak tento text není určen vám. Je určen té většině lidí, která je nucena pracovat v kolektivu více či méně jí sympatických lidí, většinou méně, plus s nezanedbatelným procentem naprostých ichtylů, úchylů, hlupáků a často i totálních maniaků.

Takovéto akce se většinou skládají z obdobného programu, nějaká ta denní a většinou imbecilní sportovní aktivita, kde se má tmelit kolektivní duch, někdy dokonce zpestřená nápady narušených personalistů, kteří se později ukájí nad fotografiemi, kde chytáte ve hře na důvěru svého ještě z předešlého volejbalu smrdícího kolegu do náruče, při čemž zadržujete zvracení. Jenomže denní aktivity nejsou to, oč tu běží, základním stavebním kamenem těchto akcí jsou večery, kde se teprve ukáže, jak obstojíte. Jelikož to je poměrně náročné, doporučuji vůbec na tyto akce nejezdit, a pokud to jen trochu jde, radši vůbec nepracujte, protože si můžete odnést psychické následky na celý život!

Pokud nemáte jinou možnost, pak se snažte událostem tohoto typu vyhnout, zde důvody:

1. Opijete se a řeknete nahlas, co si myslíte o společnosti, ve které pracujete: Může to vypadat následovně. Po požití alkoholu, který budete mít pravděpodobně zadarmo, začnete proklamovat, že větší bandu imbecilů, než teď vidíte kolem sebe, byste snad nenašli ani na sjezdu fanklubu Tomia Okamury.

2. Na akci se vám naopak pod vlivem omamných látek zalíbí a začnete s jinak nenáviděnými kolegy plánovat další společné super akce, ano, pozvete je k sobě na chatu na příští víkend. Klidně i ty dva pseudokreativní voly, co spolu mluví v práci pouze anglicky, jelikož mají místo hlav obří přirození a ta jim toto velí. A pozor, oni na vaše pozvání taktně nezapomenou, ale budou se avizovaného pozvání domáhat, pak se může stát, jste-li slabší povahy, že je skutečně budete muset hostit u sebe doma, samozřejmě pokud raději nezvolíte jednodušší cestu milosrdné, ale efektní sebevraždy ve stylu harakiri uprostřed kanceláře.

3. Budete mít něco se šéfem nebo kolegou. Ano, víme všichni, při větší spotřebě alkoholu nám i jinak celkem nepřitažliví a trapní lidé mohou začít připadat zajímaví a sexy. Pokud se stane, že situaci nezvládnete, nedej bože se vyspíte se šéfem/šéfovou, pak se buďto stanete známou firemní matračkou (více či méně oblíbenou, dle schopností, snaživosti a dostupnosti), nebo už znáte šéfovu strašlivou úchylku, a proto budete muset zemřít, nebo minimálně opustit pracovní pozici. Další možnost je, že jste šéfova sekretářka, v tom případě je vše v pořádku, dle pracovního bontonu je styk se šéfem předpokládán a očekáván. Pokud se vyspíte pouze s bezvýznamným kolegou z obchodního, o kterého nikdo nestojí, může se stát jen to, že vás začne stalkovat a obtěžovat ve víře, že v románku chcete pokračovat, a pak vás bude pomlouvat na anonymních internetových diskusích, kde tráví většinu života.

4. Neumíte pít a totálně se zesměšníte, pomočíte, pozvracíte, pokálíte nebo všechno najednou, a to samozřejmě přede všemi. Dalších několik měsíců nebo i let budete mít přezdívku „ten pochcanej kokot“, v horším případě vás někdo vyfotí nebo natočí na video a dá na síť.

5. Jediná možnost, jak teambuilding přežít v relativním klidu, platí pouze pro lidi, co už něco v chlastu takzvaně znamenají, vykašlete se na nějaký sportovní tréning, trénujte pití alkoholu celoročně, k tomu bych vyzvala zejména ženy, které toto často zanedbávají. Jestliže totiž zůstanete jako jeden z posledních ne úplně na šrot, uvidíte všechno, všechny si můžete natočit, nafotit a stanete se celkem obávaným, avšak extrémně respektovaným členem pracovního teamu. Myslím, že je tudíž přirozené mít k těmto akcím odpor a je potřeba nosit přinejmenším sebevražedně atentátnickou vestu plnou výbušnin neustále při sobě a v případě nebezpečí kolektivních pozitivních výblitků se ihned odpálit mezi co největším počtem vašich spolupracovníků.

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní