The Championships, Wimbledon, nebo pouze Wimbledon, je nejstarší a nejslavnější tenisový turnaj na světě. Představuje třetí ze čtyř událostí nejvyšší kategorie, tedy Grand Slamu, každoročně hranou na přelomu června a července ve stejnojmenné jihozápadní londýnské části.
Charakteristika
Úvodní ročník se na travnatých dvorcích All England Clubu uskutečnil 1877. Od sezóny 1995 je tráva stříhána na výšku 8 milimetrů a pro svou odolnost je od 2001 používán 100% víceletý jílek vytrvalý.
Největší z celkového počtu 40 kurtů, z nichž 18 je určeno právě pro Grand Slam, se nazývá Centrální dvorec. Ten má od sezony 2009 zatahovací střechu pro případ deště v typicky proměnlivém jihoanglickém počasí. 2019 pak totožnou technickou vymoženost získal i druhý největší dvorec, kurt č. 1. Dešťové prodlevy se k roku 2023 vyhnuly ročníkům 1931, 1976, 1977, 1993, 1995, 2009 a 2010.
1977 byl zaveden systém přidělování divokých karet, 2006 „jestřábí oko“ pro elektronickou kontrolu dopadu míčů. Od ročníku 2022 je v rozhodující sadě hrán za stavu gamů 6:6 desetibodový tiebreak.
Důležitou roli v tomto turnaji hrají tradice a historie. Šatny jsou původní, dřevěné. Areál, včetně dvorců, neobsahuje žádné reklamní plochy a tenisté musí hrát v předepsaném oblečení, které je bílé. Tato preference byla zavedena 1963 a pravidlo zcela bílého stejnokroje platí od 1995.
Slavnostní večeře vítězů byla zavedena 1977, a to i s tancem pro šampiony mužské a ženské dvouhry.
Typické je podávání jahod se smetanou a šampaňského. Až do 2022 se v neděli předělující první a druhý hrací týden nehrálo. Následující den pak proběhla všechna singlová osmifinále během tzv. šíleného pondělí. Výjimkou se staly ročníky 1991, 1997, 2004 a 2016, kdy byly zápasy na programu i v onu neděli pro skluz způsobený deštěm.
Denní kapacita areálu činí 42 tisíc návštěvníků. Vysílací práva na Britských ostrovech drží minimálně do 2027 veřejnoprávní BBC. Jedná se o vůbec nejdelší partnerství v rámci vysílacích práv na sport, které k roku 2023 u televize trvalo 86 let a u rozhlasu dokonce 96 let.
Chráněnci turnaje je britská královská rodina. Patronkou klubu je od 2016 Catherine, princezna z Walesu (1982) a jeho prezidentem byl v letech 1969 až 2021 princ Edward, vévoda z Kentu (1935). Královna Alžběta II. (†2022) akci navštívila v letech 1957, 1962, 1977 a 2010.
Turnaj neproběhl kvůli první (1915 až 1919) a druhé světové válce (1940 až 1945). 2020 byl zrušen kvůli pandemii covidu-19. 2022 se soutěží nesměli účastnit ruští a běloruští tenisté v důsledku ruské invaze na Ukrajinu.
Program zahrnuje mužskou i ženskou dvouhru, mužskou, ženskou a smíšenou čtyřhru, soutěže juniorů, legend a vozíčkářů včetně kvadruplegiků.
Poháry
Od 1887 získává vítěz mužské dvouhry pozlacenou stříbrnou trofej Gentlemen's Singles Trophy, který nahradil původní Field Cup (1877 až 1883), respektive později tři roky udělovaný Challenge Cup (1884 až 1886). Obsahuje jména všech vítězů, leč od 2009 na něm již nezůstalo místo, proto byl opatřen černým podstavcem se stříbrným pásem, kde jsou uváděna jména dalších vítězů.
Ženská šampiónka přebírá od 1886 stříbrnou mísu Venus Rosewater zdobenou mytologickými výjevy a mající v průměru přes 46 centimetrů.
Vítězům mužské čtyřhry náleží od 1884 pohár Gentlemen's Doubles Trophy, který daroval Oxfordský univerzitní tenisový klub po přesunu čtyřhry do All England Clubu.
Vítězkám ženské čtyřhry náleží pohár Ladies' Doubles Trophy (známý jako Duchess of Kent Challenge Cup), tedy putovní pohár vévodkyně z Kentu, který 1949 darovala vévodkyně z Kentu princezna Marina (†1968) zastávající tehdy funkci prezidentky klubu.
Vítězům smíšené čtyřhry náleží putovní pohár Mixed Doubles Trophy, který klubu darovala rodina Sydneyho Howarda Smithe (†1947), dvojnásobného vítěze mužské čtyřhry z let 1902 a 1906.
Všechny originální poháry jsou vskutku putovní, vítězům zůstávají zmenšené tříčtvrteční repliky.
Hlavní rekordy (k 2023)
Nejvíce titulů v mužské dvouhře: Švýcar Roger Federer (1981) 8x (2003 až 2007, 2009, 2012, 2017), následují se sedmi Brit William Renshaw (†1904), Američan Pete Sampras (1971) a Srb Novak Djokovič (1987).
Nejvíce titulů v mužské čtyřhře: Australan Todd Woodbridge (1971) 9x (1993 až 1997, 2000, 2002 až 2004), následují s osmi britští bratři Lawrence Doherty (†1919) a Reginald Doherty (†1910).
Nejvíce titulů v ženské dvouhře: Čechoameričanka Martina Navrátilová (1956) 9x (1978, 1979, 1982 až 1987, 1990), následuje s osmi Američanka Helen Wills (†1998) a ze sedmi Němka Steffi Grafová (1969) a Američanka Serena Williams (1981).
Nejvíce titulů v ženské čtyřhře: Američanka Elizabeth Ryan (†1979) 12x (1914, 1919, 1920, 1921 až 1923, 1925 až 1927, 1930, 1933, 1934), následuje se sedmi Navrátilová.
Česká a československá stopa (k 2023)
Jaroslav Drobný (†2001), který se stal 1949 egyptským občanem, si finále dvouhry zahrál (již jako občan tohoto afrického státu) v letech 1949, 1952 (v obou případě poražen) a 1954, kdy získal titul.
1973 to turnaj bojkotovalo 81 tenistů ATP, vyhrál dvouhru Jan Kodeš (1946). V letech 1986 a 1987 se do boje o titul probojoval Ivan Lendl (1960), ale v prvním případě jej zdolal Boris Becker (1967), ve druhém Pat Cash (1965). 2010 finálový zápas odehrál Tomáš Berdych (1985), jenž podlehl Rafaelu Nadalovi (1986).
Největším překvapením ženské dvouhry 1962 byla finálová účast Věry Pužejové-Sukové (†1982). Den před posledním utkáním si však na hotelovém schodišti zranila kotník a v samotném utkání tak byla značně limitována, proto prohrála. V letech 1978 a 1979 triumfovala Navrátilová již jako hráčka reprezentující USA, když po emigraci 1975 (nevrátila se z US Open) ztratila československé občanství. 1981 v semifinále podlehla Haně Mandlíkové (1962), která pak ve finále nestačila na Chris Evert (1954). 1986 Mandlíková v boji o titul naopak Navrátilové podlehla. Třikrát si finále zahrála Jana Novotná (†2017), vyhrála 1998, prohrála 1993 a 1997. 2011 dvouhru vyhrála Petra Kvitová (1990). Druhou trofej přidala o tři roky později. Karolína Plíšková (1992) odešla z finále poražena 2021.
V ženské čtyřhře triumfovaly ryze české, respektive československé, páry čtyřikrát: Novotná s Helenou Sukovou (1965) v letech 1989 a 1990, Barbora Krejčíková (1995) s Kateřinou Siniakovou (1996) pak v letech 2018 a 2022. V dalších ročnících získaly naše hráčky výhry ve spojení s cizinkami: Suková s Claudií Kohdeovou-Kilschovou (1963) 1987, znovu Novotná s Arantxou Sanchezovou Vicariovou (1971) 1995, opět Suková s Martinou Hingisovou (1980) 1996, o dva roky později s touto v Československu narozenou Švýcarkou triumfovala pro změnu Novotná, 2011 pak Květa Peschkeová (1975) s Katarinou Srebotnik (1981) a 2019 Barbora Strýcová (1986) se Sie Su-wej (1986).
Ve smíšené čtyřhře československý a český tenis slavil výhru prozatím 7x: 1989, 1992, 1994, 1996 + 1997 (v těchto dvou ročnících zvítězil sourozenecký pár Cyril Suk se sestrou Helenou), 2001 a 2011.
Oficiální webové stránky
Oficiální profil na Facebooku
Oficiální profil na Twitteru
Oficiální profil na Instagramu
