Letecká havárie u ruské Jaroslavli se udála 7. září 2011. Letoun Jak–42,na jehož palubě se nacházel hokejový tým Lokomotivu Jaroslavl, se během startu při plánované cestě do běloruského Minsku, kde měl druhý den odstartovat novou sezonu KHL, zřítil.
Luxusně vybavené letadlo se 14 tunami paliva na palubě havarovalo za slunného dne těsně před čtvrtou hodinou odpolední místního času v těsné blízkosti letiště Tunošna.
Na jeho palubě byli mj. i tři čeští hokejisté (reprezentanti) Josef Vašíček, Jan Marek, Karel Rachůnek, slovenský hokejista + reprezentant Pavol Demitra a německý hokejista + reprezentant Robert Dietrich. Havárii nikdo z nich nepřežil.
10 let od tragédie v Jaroslavli: Jak se daří partnerkám tří zesnulých českých hokejistů
Tehdejší prezident Mezinárodní hokejové federace (IIHF) René Fasel (1950) v reakci na katastrofu prohlásil, že představuje „nejtemnější den v dějinách našeho sportu.“
Průběh nehody
Třímotorovému letounu se nepodařilo uskutečnit vzlet na délce dráhy a následně po startu z travnatého předpolí ranveje nabrat výšku. Krátce se odlepil od země a po kolizi s anténním systémem se naklonil a dopadl zpět na zem z výšky několika metrů. Poté, v rychlosti cca 250 km/h, se rozlomil a začal hořet. Část jeho trosek spadla do blízké řeky Volhy.
Z osmi členů posádky a třiceti sedmi pasažérů přežily jen dvě osoby, z nichž jednou byl ruský útočník Alexandr Galimov, který utrpěl popáleniny na 90 % povrchu těla, a druhou pak pozemní mechanik Alexandr Borisovič Sizov. Ohledně Galimova se postupně objevovaly zprávy, že zemřel, které byly dementovány, leč nakonec 12. září svým zraněním podlehl.
Závěrečná zpráva
Zmíněný zachráněný mechanik vypověděl, že si není vědom žádných závad na letounu. Později pro média uvedl, že seděl nepřipoutaný v kabině pro cestující a poté, co se letadlo dlouho nezvedalo, zavládla mezi pasažéry nervozita. Sám prý měl předtuchu blížící se katastrofy. Mezi členy posádky měly existovat velmi přátelské vztahy.
Zpráva však uvádí i významné nedostatky v práci vedení společnosti, kde na vedoucích funkcích nebyl nikdo odborně kvalifikovaný v oblasti letectví. Byly shledány také závažné chyby ve vedení výcviku posádek. To mimo jiné způsobilo, že přechod obou pilotů z typu Jak-40 na Jak-42 neproběhl uspokojivým způsobem a posádky si na nový typ mohly přenést nevhodné návyky z předchozího typu.
Osoby na palubě
Sportovní důsledky
Lokomotiv Jaroslavl přišel o celý hokejový tým. Zvažovaly se možnosti, jak jej nahradit. Mezi uvažovanými variantami bylo složení nového týmu z hráčů z ostatních klubů KHL, mimořádný draft či jeho poskládání z hráčů hrající za Jaroslavl v juniorské MHL. Lokomotiv se nakonec rozhodl nezúčastnit se probíhajícího ročníku 2011/12.
Česká hokejová reprezentace přišla při nehodě o tři stabilní členy širšího kádru. Všichni byli držiteli titulu mistra světa (Vašíček 2005 v Rakousku, Rachůnek a Marek 2010 v Německu). Český svaz ledního hokeje (ČSLH) rozhodl o vyřazení čísel (Rachůnek 4, Marek 15, Vašíček 63) zemřelých hráčů z reprezentace. Také bylo rozhodnuto, že celou sezonu 2011/12 bude národní tým nosit na dresech nášivky s uvedenými čísly dresů a motivem srdce + hokejky.
Slovensko přišlo v osobě Pavola Demitry o svého kapitána, bronzového medailistu z MS 2003 ve Finsku. Na domácím MS 2011 se rozloučil s reprezentačním dresem; sezónu 2011/12 chtěl odehrát v KHL a od následujícího roku se pouze věnovat mládežnickému hokeji v Dukle Trenčín. Také jeho číslo 38 bylo vyřazeno z reprezentační sady.
Na palubě se nacházel i další držitel titulu mistra světa 2006 z Lotyšska, švédský brankář Stefan Liv, který téhož roku získal i olympijské zlato v italském Turíně.
V době havárie probíhal zápas mezi družstvy Salavat Julajev Ufa a Atlant Mytišči. Byl přerušen ve 14. minutě první třetiny, kdy dorazila zpráva o nehodě. Hráči se poté rozhodli v utkání nepokračovat. Program KHL byl přerušen a začátek soutěže odsunut na 12. září 2011.
Začátek české Extraligy byl v důsledku pohřbu Jana Marka posunut z 16. na 18. září 2011.
Tryzny a pohřby
Zápas, který se měl v Minsku odehrát druhý den po neštěstí, skončil symbolickým vítězstvím Jaroslavle. V hale byla při smuteční ceremonii hráči domácího Dynama uctěna památka všech zesnulých, jejichž portréty byly umístěny na ledě. Domácí si vstřelili do své branky za každého zesnulého jeden gól a květiny k brance soupeře přivezl i běloruský prezident Alexandr Lukašenko (1954).
V Jaroslavli proběhl hlavní smuteční obřad v sobotu 10. září dopoledne v hokejové hale. Podobně jako v Minsku byly na ledě vystaveny fotografie obětí a u sedmi hráčů + totožného počtu členů realizačního týmu pochovaných v tomto městě před pohřbem též vystaveny jejich rakve. Obřadu se zúčastnilo na 100 tisíc lidí, mezi nimi také tehdejší ruský premiér Vladimir Putin (1952), prezident IIHF Fasel, prezident Ruské hokejové federace Vladislav Treťjak (1952) a řada dalších osobností.
Těla tří českých reprezentantů byla přepravena v noci na sobotu leteckým speciálem české armády. ČSLH naplánoval pietní shromáždění na pražské Staroměstské náměstí, kde již po oznámení nehody spontánně vzniklo pietní místo, na neděli 11. září v 15 hodin odpoledne. Původně bylo oznámeno, že zde budou vystaveny i rakve s ostatky, od tohoto záměru však bylo upuštěno.
Moderátorem akce byl Robert Záruba (1967), k uctění památky byla držena minuta ticha s promítáním památných momentů z kariéry zesnulých hráčů. Krátký proslov pronesl tehdejší předseda ČSLH Tomáš Král (1964) a na závěr promluvil pražský arcibiskup Dominik Duka (1943).
Akce se zúčastnilo několik tisíc hokejových fanoušků, přišla také řada hokejistů, např. Jaromír Jágr (1972), Patrik Eliáš (1976) nebo Dominik Hašek (1965). Na pietu navazovala zádušní mše v Týnském chrámu, kterou sloužil Tomáš Holub (1967).
Souvislosti
V historii letectví se nejednalo o první případ, kdy při nehodě letadla zahynul celý (nebo velká část) sportovního týmu, nehoda v Jaroslavli je však co do počtu obětí z řad sportovců největší.
V minulosti byly podobně postiženy československý hokejový tým (1948, 8 obětí), fotbalové kluby AC Turín (1949, 31 obětí, z toho 18 hráčů) a Manchester United (1958, 23 obětí, z toho 7 hráčů), krasobruslařská reprezentace USA (1961, 72 obětí, z toho 18 sportovců), uruguayský ragbyový tým Old Christians (1972, 12 obětí při nehodě, dalších 17 nepřežilo dva měsíce v horách) a fotbalová reprezentace Zambie (1993, 30 obětí, z toho 18 hráčů).
