Ivan Roubal - český sériový vrah

Ivan Roubal byl český sériový vrah odsouzený za pět vražd, které spáchal od prosince 1992 do března 1994, na doživotí.

Narodil se 12. května 1951 v tehdejším Československu, zemřel 29. června 2015 v karvinské věznici ve věku 64 let.

Kariéra

Absolvoval zemědělskou školu 1970 završenou maturitou. Pracoval u Československých drah jako pomocník strojvůdce a vlakový průvodčí, následně se živil jako topič v kotelně, dřevorubec + zootechnik.

Koncem 80. let 20. století krátce působil u Svědků Jehovových. Nenaplňovali však jeho očekávání, takže je ještě před listopadem 1989 opustil a začal se věnovat mystice a okultismu. Svá náboženská angažmá následně rozšířil o příklon ke katolické církvi.

Orlickým vrahům obstarával louh do sudů k rozpuštění těl obětí.

Vraždy

1991 si pronajal u Čachrova (okres Klatovy) usedlost s názvem Pohádka. Tam choval slepice a prasata. Seznámil se zde s Františkem Heppnerem, který si zde chtěl postavit vodní pilu. V prosinci 1991 však tento muž se, a to i se svou ruskou přítelkyní Natašou​, náhle zmizel.

Tuto skutečnost odůvodňoval jejich odjezdem do Německa. Na tom by nebylo nic podezřelého, kdyby nezačal okamžitě používat jejich vozidlo a rozprodávat nábytek. Navíc měl synovi údajně říci, že oba zabil a nechal sežrat prasaty na Pohádce, což však dotyčný u soudu popřel. Z těchto vražd proto soud Roubala později zprostil viny s tím, že pokud nebudou nalezena těla pohřešovaných, nelze vyloučit, že žijí.

26. července 1992 zmizel taxikář Vladimír Strnad. Naposledy byl viděn s Roubalem, oba odjížděli z Prahy a každý řídil své auto. Jeho těla se zbavil tak, že jej odvezl do Zákup (okres Česká Lípa) a hodil do septiku domu, od něhož měl klíče, protože ho pomáhal stavět. Tělo oběti bylo nalezeno až 25. května 1993 v tak pokročilém stadiu rozkladu, že nebylo možné zjistit příčinu úmrtí.

10. prosince 1992 zmizel prodavač bižuterie Václav Horký. Poté začal Roubal opět používat vozidlo psané na něj a pokusil se dokonce prodat jeho dům. Tělo Horkého nebylo dosud nalezeno, 1995 jej soud prohlásil úředně za mrtvého.

26. května 1993 se Roubal přes inzerát seznámil s Josefem Suchánkem. Toho zabil a tělo vhodil do Horusického rybníka u Veselí nad Lužnicí, následně vykradl jeho byt. Tělo oběti bylo objeveno 3. října téhož roku při vypouštění zmíněného rybníka.

12. listopadu 1993 byl ve svém bytě v pražských Letňanech nalezen mrtvý Václav Dlouhý, který se živil natáčením a prodejem pornokazet. Byl svázán do kozelce a kolem krku měl utaženou smyčku, jeho byl Roubal opětovně vykradl.

8. března 1994 provedl poslední vraždy. Večer přišel do kanceláře autopůjčovny ZAPAP, která se nacházela v suterénu domu na Praze 2, kde spoutal majitele firmy Petra Kudrnu, Petera Magdolena i náhodného návštěvníka taxikáře Jiřího Semeráda. Všechny svázal do kozelce s nohama přitaženýma ke krku, kancelář pochopitelně vykradl. Kudrna a Magdolen se vahou vlastních nohou uškrtili, Semerádovi se však podařilo ze spoutání vyprostit a zavolat policii.

30. března byl Roubal zatčen na stanici metra Náměstí Míru.

Odsouzení

Soud začal 1996. Provázelo ho mnoho skandálů. Jedním z nich bylo, že soudce Jiří Horký mu zapomněl prodloužit vazbu a proto musel být Roubal 30. září 1997 propuštěn. Chybu úředníka napravili policisté, kteří vraha ještě před vraty věznice, za účasti televizních kamer, zatkli pro podezření z jiné trestné činnosti (vyhrožování smrtí svědkům, příslušníkům vězeňské služby i státnímu zástupci). Za pochybení byl později Horký kárným senátem potrestán "šokujícím" dvacetiprocentním snížením platu.

Kromě toho existovalo důvodné podezření, že obviněný uprchne do Švýcarska​, měl v něm totiž podanou žádost o azyl.

1998 byl obvinění z vražd zproštěn a odsouzen na pět let nepodmíněně za loupež ve výše zmíněné autopůjčovně. Přeživší Semerád totiž nedokázal s jistotou určit, zda je vrahem právě on.

Konec soudního jednání byl provázen rozsáhlým bezpečnostním opatřením. Při závěrečné řeči státní zástupkyně, která žádala doživotí, oznámil anonym, že v budově je výbušnina. Ta proto byla vyklizena a prohledána, přičemž jednání mohlo pokračovat až po hodině a půl.

Roubal během procesu několikrát obvinil policii a justici ze spiknutí a dokonce předal soudcům kopii dopisu adresovaného tehdejšímu prezidentu Havlovi (†2011), v němž dal podnět k trestnímu stíhání tehdejší ministryně spravedlnosti Vlasty Parkanové (1951).

Sám sebe označoval za „doživotního vězně Havlova svědomí“ a také se tak ve stovkách stížností podepisoval. Taktéž se dožadoval, aby soud vyslechl v jeho věci kardinála Miloslava Vlka (†2017) a opata břevnovského kláštera Anastáze Opaska (†1999).

Jakoukoli vinu popíral, soud ho však zprvu uznal vinným z vražd Kudrny a Magdolena, za což byl 1999 odsouzen na 22 let vězení. Posléze byl obviněn z vražd Suchánka, Strnada a Dlouhého a roku 2000 odsouzen na doživotí.

Pobyt ve vězení si zpestřoval neustálými stížnostmi. 2010 žaloval Všeobecnou zdravotní pojišťovnu za to, že mu odmítla poskytnout samonosné punčochy na křečové žíly. Obvinil rovněž vězeňskou službu, která podle něj nesprávným léčením zhoršila jeho zdravotní stav. Po každé žalované straně požadoval 200 tisíc korun jako odškodnění. Také podal žalobu na ministerstvo spravedlnosti za neoprávněně uloženou pětidenní izolaci, údajné znemožňování vycházek atd. Jeho stížnosti byly v listopadu 2012 kompletně zamítnuty.

Dle policejního spisu měl ještě zabít na jednom z odpočívadel v jižních Čechách muže německé národnosti a jeho šestiletou dceru. Svěřit se o tom prý měl svým spoluvězňům během vazby. Ve spolupráci s německou policií ale kriminalisté zjistili, že nikdo takový, který by odpovídal popisu, není u západního souseda ČR pohřešován.

Zemřel ve Věznici Karviná. Oficiální zdroje uvedli, že při jeho úmrtí nebylo shledáno žádné cizí zavinění, což potvrdila i pitva.

Nově objevený spis: Neodhalené oběti vraha Roubala

Osobní život

1973 se oženil, 1974 se mu narodil syn Martin, který 2012 zahynul při autonehodě. Zmiňované manželství skončilo rozvodem.

2021 byla natočena třídílná televizní minisérie Případ Roubal, která je inspirována skutečnými událostmi a jeho činy.