Pejskaři už mají vlastní jazyk a zvyky. Zatímco pro lidi, kteří tyhle čtyřnožce nevlastní, je některé chování zarážející, pro majitele miláčků je to už klasika. Jaké jsou nejčastější hlášky?

1. „To nevadí, já jsem ve psím!“

Marně se svého čtyřnohého kámoše snažíte naučit, ať na nikoho neskáče. Drtivá většina pejskařů vytáhne na procházku starší kalhoty, odrbanější bundu a jde. Tohle oblečení je packám vzdorné a pejskařům je už úplně jedno, jestli ho někdo zašpiní nebo ne. Vždyť ho nosí, jenom když jdou se psem.

2. „Támhle jde paní Alíková!“

Jako pejskař nemáte jméno a nikoho ani vlastně nezajímá. Ve společnosti pejskařů se o vás bude mluvit zásadně psím jménem. Pan Brok, paní Badíková, a když jdete na rodinnou procházku, ostatní pejskaři jenom zahlásí: „Podívejte, tam jdou Bertíkovci!“

3. Já + můj pes = MY

„My jdeme zítra k veterináři.“ „My jsme včera zlobili.“ „My háráme.“ „My máme jednu kouli.“ Takhle nějak vypadá běžná konzervace. V parku nejste samostatná jednotka. Vždycky mluvíte i za svého psa. Takže otázka „Co budete dělat o víkendu?“ se samozřejmě netýká vás a vašeho přítele, ale vás a psa.

4. „Já jsem vás bez psa nepoznala!“

Pokud nemáte psa, tak vás většina ostatních pejskařů na zastávce nebo v obchodě úspěšně přehlédne. Nebo se bude divit, proč je zdravíte. V civilu (tedy bez psa) si vás nikdo nespojí s tou osobou, která chodí do parku. Zvlášť když vás ráno vidí v teplákách a hučce na hlavě a odpoledne v kabátku a make-upem.

5. Máte pytlíky a piškoty v každé kapse

„Nemáš zapalovač?“ zeptá se vás kamarád. Vy začnete hledat v kapsách, a než se dostanete ke kýženému zapalovači, vytáhnete troje pytlíky na hovínka, rozdrobené piškoty, dobroty, a pokud máte velkou kapsu, tak i tenisák. Čím déle máte psa, tím více pytlíků se vám postupně dostane do kapes každého kousku oblečení.