Když Angličance Linsey zdravotní sestra bez mrknutí oka řekla, že má vysoký obsah proteinu v moči a že jde pro doktora, žena tušila, že se něco děje. Jako každá nastávající matka si to ale nechtěla připustit. „Položila mě na postel, aby si poslechla srdíčko mého děťátka. Najednou úplně ztichla. Podívala se na mě, snažila se o úsměv a řekla, že jde pro doktora,“ popsala Linsey hrůznou situaci. „Je mi líto, ale o dítě jste bohužel přišla,“ sdělil jí lékař. „V ten moment se mi zhroutil celý svět,“ popsala Linsey.

Angličanka musela podstoupit císařský řez, který byl navíc velmi komplikovaný a nebezpečný. Dva dny musela být v umělém spánku. Navíc jí byla provedena hysterektomie – lékaři jí odstranili dělohu. „Doktor nám řekl, že před deseti lety bych porod nepřežila. Děkuji Bohu za moderní technologii,“ uvedla.

Po porodu většina matek nechce svoje mrtvé dítě ani vidět. Lépe se jim tak celou tragédii podaří překonat. Linsey se svým manželem se ale rozhodli úplně obráceně. S miminkem strávili 15 dní, aby si na něj vytvořili vzpomínky. Chovali se k němu, jako by bylo živé!

Každý den mohli se synem strávit dvacet minut. Líbali ho na čelo, objímali, četli mu, chovali ho a uspávali. Dokonce si vytvořili album, aby se na svého mrtvého syna mohli kdykoliv podívat. „Před pohřbem jsme ho vzali do domu jeho prarodičů. Měli chvíli na to, aby mohli také vyzkoušet vše, co by s ním zažívali v prvním roku jeho života,“ uvedla matka Roryho.

Spousta lidí jejich chování nemůže pochopit, ale jim to očividně pomohlo překonat hluboký zármutek ze ztráty dítěte. „Dokud budu aspoň trochu schopná, svíčka u jeho hrobečku bude hořet,“ uzavřela Linsey.