Také jste si mysleli, že je David Bowie díky svým očím naprostým unikátem? Jenže legendární provokatér rozhodně není sám!

Trápilo vás v dětství to, že každé oko má jinou barvu?

„Ano, trápilo. Začala jsem si to uvědomovat, spíše až mě na to začaly upozorňovat děti ve škole. Do té doby to šlo mimo mě, rodiče to zamlouvali, abych se tím netrápila a nemyslela jsem na to. Vzpomínám si, jak jsem brečela před zrcadlem a mamka mi říkala, že mám být ráda, že jsem zdravá. Dále říkala, že jsem aspoň zajímavá, že to nikdo nemá, tím pádem mě uklidnila. Jo, a strejda mi chtěl kupovat modrou čočku, abych nebyla smutná. Co mi bylo nepříjemné, že se mě ptala moje učitelka před celou třídou, proč mám každé oko jiné, nevěděla jsem, co mám odpovědět, a styděla jsem se.“

Řekli vám k tomu něco lékaři? Co je toho příčinou?

„Lékaři udělali jen základní vyšetření očí, jestli vidím dobře. Co je toho příčinou, nevím, hledala jsem na internetu informace, ale nic konkrétního jsem nenašla.“

Vidíte na obě oči stejně?

„Nevím, zda je to zvláštní, nebo ne, ale na obě oči vidím úplně stejně.“

Co v pubertě? Jak na to třeba reagovali kluci?

„V pubertě jsem barvu očí přestala vnímat, spíše jsem si začala uvědomovat svou jedinečnost. Kluci na to nereagovali negativně, spíše se zajímali, proč mám každé oko jiné, a líbilo se jim to.“

Co dnes? Jak se vám s tím dneska žije? Jste ráda? Nebo byste byla raději jako každý jiný?

„Dnes to vůbec neřeším, jsem ráda, že mám zrak zdravý. Žije se mi s tím normálně, jsem ráda za to, že mám každé oko jiné, neměnila bych. Líbí se mi, když poznám někoho nového, tak poznám podle obličeje, že se zaměřuje hned na moje oči, a než položí otázku proč, tak se směji, jelikož vím, že se mě chce zeptat – proč mám každé oko jiné.“