Češi a móda – to je opravdu rozsáhlá kapitola. Při svojí práci se denně setkávám s různýma lidma, který mají různý přístup k módě. Obecně bych je rozdělila na tři skupiny.

Ta první je skupina módních maniaků, který milujou nakupování oblečení, sledujou poslední trendy a za každých okolnosti se snaží vypadat dobře. Druhá skupina je skupina nejpočetnější, a to jsou lidi, které móda úplně nezajímá, ale přesto chodí v rámci možností hezky oblečený a upravený. No a ta třetí skupina? Abych nezačala první příspěvek šíleným „hejtem“, nejprve bych ráda předestřela, že patřím do skupiny číslo jedna. Netvrdím, že moje posedlost módu je zdravá či zcela normální, ale na druhou stranu svůj upravenej zevnějšek beru především jako službu vám. Ano, čtete dobře. Pokud se obléknete jako hastroš, strašíte tím především své okolí, ne? Přestože nejvýživnější sezona českých módních výstřelků je zcela bez debat léto, pojďme se nejdřív podívat na ples v okresním městě.

Že většina žen stále upřednostňuje šaty á la dort, které opravdu sluší naprostému minimu z nich, už jsem si v podstatě zvykla. Že druhá část účastnic plesu zase dělá parádu v ultra minišatech s flitry a v botách, za které by se nemusela stydět ani tanečnice u tyče, už skoro taky. Ale s čím se opravdu nesmířím, jsou džínové sukně a kozačky. To jako vážně? Stejně otřesný jsou i vylézající a zařezávající se tělový silonky (pozor, za barvou tělová se skrývá spousta odstínů od šedé, pomalu mrtvolné barvy až po silonky v barvě pro africkou domorodkyni), bez nich by to na plese už snad ani nešlo. Tričko pod sako místo košile, bílé ponožky nebo džíny vám ale pánové při dámské volence moc plusovejch bodů taky nepřidají. Moje kamarádka jednou vtipně poznamenala, že by u vstupu na ples neměla stát kontrola lístků, ale spíš kontrola dresscodu. Což se mi zdá jako nápad úplně skvělej, jen by na plese bylo asi dost prázdno.

Zcela nejvýživnějším obdobím pro všechny české módní výstřelky je ale určitě léto. Ruku na srdce, kolik žen denně potkáte, které se veřejně chlubí nejlépe starou a sepranou podprsenkou koukající ven z trička nebo topu, sotva se oteplí? Cudnější nám pouze ukážou zařezávající se ramínka, odvážným občas vykoukne klidně i celé praskající zapínání jako Vítězný oblouk přes půlku zad. Jestli jste měli štěstí, potkali jste ženu s podprsenkou alespoň v barvě trička, která drží tvar, pokud ne, tak víte, o čem mluvím, a nebudeme na to raději vzpomínat. Milé dámy, prosím, nenoste trička bez ramínek, když máte velká prsa nebo prsa, která nedrží tam, kde by měla. Víte, ony vlastně i ty neviditelný ramínka jsou poměrně dost viditelný. Je to blbý, já vím. Ale ještě blbější je pak to, jak vypadáte.

Pánové, vy se asi teď smějete a představujete si všechny ty hnusný zažloutlý podprsenky, ale nebojte se, i na vás dojde. Jedna z opravdu nejhorších (a kdybych to mohla podtrhnout, tak to stokrát červeně podtrhnu) věcí, co dokážete, je vyjít si ven s úplně (ano úplně) rozepnutou košilí. „Paradoxně to nejraději dělají ti s vypracovaným pivním pupkem a pořádným roštím na hrudi.“ Já chápu, že je vám horko. Ale jako co?? To vás neopravňuje chodit po ulici polonahý. Někteří pak ještě zapomenou deodorant a pak opravdu není lepšího spolucestujícího v tramvaji než polonahý chlupatý pupkáč s pořádným odérem. Prosím, zapněte si ty košile alespoň na tři knoflíčky a nebo prostě nechoďte ven.

Další oblíbená věcí jsou ponožky v trekingových sandálech. A to i u žen, no ano. První věc, u které bych se pozastavila, je celkově záliba nás Čechů v outdoorovém oblečení. Já vím, že je to strašně super, funkční, neprofoukne to, nenamočí se to, ale taky to nikdy nevypadá dobře. Tak to prostě je. Ovšem protiargument vždycky je – „ale to je hrozně praktický“. No jistě. A už jste někdy viděli ženu v outdoorové bundě, jak přišla do baru a všichni muži se za ní ohlédli, podívali se na sebe a uznale zabručeli: „Hmmm praktická!“ Asi ne. Přesto denně potkám ženy s batohem, „větrovkou“ a zřejmě, aby to vyvážily, doplní to kozačkama na podpatku, což je prostě peklo. To samé platí pro ty sandály. Nejsou hezký, fakt ne, a už vůbec ne s ponožkama.

Víte, jak jsem během mé krátké kariéry u cestovní kanceláře v zahraničí vždycky poznala, že přijel turnus z Čech? Ano, tušíte to správně, vystoupila parta lidí, sympatických, o tom žádná, ale ponožky v sandálech, Billa igelitky, kalhoty s kostkovanýma záplatama a rybářský vesty patřily vždycky k povinné výbavě. Zároveň se v zájezdu vždycky našel alespoň jeden rádoby „šampon“, nebo jak se teď říká metrosexuál, opovrhovaný ostatníma pořádnýma chlapama, co smrdí až za roh, a ten měl pro změnu zvednutý límeček u polotrika REPLAY. Tak já nevím, co je horší. Snad jen neoholený podpaždí přítomných rekreantek.

Taky se tak těšíte na léto?