Stolová hora Kurupira: Sídlo démonů, nebo základna UFO?
Kurupira (1047 m n. m.) je jedním z nejzáhadnějších míst na světě. Tato stolová hora, nacházející se na hranici mezi Venezuelou a Brazílií, je opředena mnoha mýty a legendami. Zmínky o ní se objevují už ve známém románu Ztracený svět od A. C. Doylea, podle kterého na její náhorní plošině stále přežívají bájná prehistorická zvířata (sám Doyle se přátelil se slavným cestovatelem Percym Fawcettem, který v jihoamerických pralesích byl). Jiní tvrdí, že v jejích útrobách je ukrytá brána do jiných dimenzí. Amazonští indiáni jsou zase nezlomně přesvědčeni o tom, že zde sídlí stejnojmenný démon pralesa. A jistě není bez zajímavosti ani to, že právě z této oblasti přichází nejvíc hlášení o výskytu UFO.
Není se co divit, že Kurupira je magnetem pro záhadology z celého světa. Známý český kryptozoolog Jaroslav Mareš o ní napsal hned několik fascinujících knih. Sám se jednou o výstup na její vrchol pokusil – bohužel však neúspěšně. V roce 2004 začal plánovat další expedici. Mezitím ale brazilská i venezuelská vláda celou oblast neprodyšně uzavřely a podle Mareše do ní nepovolují vstup ani renomovaným vědcům. Současně s tím začalo docházet k úpravám map tak, aby z nich nebylo možné vyčíst, kde přesně Kurupira leží. A aby toho nebylo málo, přibližně v té stejné době byla zastavena výstavba dálnice Perimetral Norte, která měla Kurupiru míjet ve vzdálenosti cca 100 km. Proč to všechno?
Vysvětlení se nabízí celá řada a jedno je fantastičtější než druhé. Začněme u toho "nejmaterialističtějšího" – byla zde objevena velká ložiska zlata či jiných vzácných kovů nebo si zde armáda zřídila tajnou základnu. Zdá se však, že ve skutečnosti jde o něco mnohem většího. Například někteří domorodci si dodnes vyprávějí pověsti o "bozích", kteří k nim přilétali ve zvláštních zlatých přístrojích a stavěli obrovská města. Jedním z nich měl být i bájný Akator, dobře známý všem divákům filmu Indiana Jones a Království křišťálové lebky. A právě v oblasti, kde tato města prý kdysi byla vybudována, se nachází i Kurupira.
Co se dinosaurů týče, myšlenku, že nejen na Kurupiře mohli někteří z nich přežívat ještě v relativně nedávné minulosti, podporuje řada nepřímých důkazů. Indiáni hovoří o zvířatech, jejichž popis až podezřele hodně připomíná nejen některé druhy dinosaurů, ale třeba i pterodaktyla.
Lotyšský cestovatel Aleksandrs Laime v roce 1955 vystoupil na vrchol jiné stolové hory, kde podle svých vlastních slov spatřil ještěry ne nepodobné plesiosaurům. V roce 1997 pak přinesla agentura Reuters zprávu o gigantickém plazu, který údajně terorizuje vesnice v peruánské džungli. Několik očitých svědků ho popsalo jako „černého hroznýše o velikosti dvou autobusů, který se plazil podrostem a kácel při tom stromy“. Rozhlasové stanice v Peru sice vtipkovaly o tom, že domorodci si spletli těžkou stavební techniku s monstrem, nicméně místní úřady upozornily na to, že prales je zde příliš hustý, než aby jím podobně velké stroje mohly proniknout.
Kdo ví, co všechno se v hlubinách amazonského deštného pralesa skrývá a jací záhadní tvorové tam žijí?
