Vypadalo to jako jedno z mnoha rutinních soudních stání o určení výše kauce, týkající se tentokrát zlodějíčka Arthura Bootha.

Soudkyně Mindy Glazer určila kauci ve výši 43 tisíc dolarů (něco přes milion korun), když se celé stání blížilo ke konci, otočila se na Arthura a řekla: „Pane Boothe, mám na vás otázku. Nechodil jste na základní školu Nautilus?“

Arthur, který čelí několika obžalobám za vloupání či krádež, se soudkyni zadíval do obličeje a rozplakal se. Nakonec se zhroutil a opakoval jen: „Můj bože, můj bože.“

Poznal v osobě soudkyně svoji spolužačku ze základní školy.

„Tohle bylo nejhodnější dítě na základní škole. Hrávali jsme spolu fotbal. Podívejte se, co se stalo. Je mi to líto,“ vzpomínala soudkyně.

Takže jak je vidět, nikdy není nic předem dané. Záleží prostě na tom, jak s tím, co máte, naložíte, někdo dokáže promrhat veškerý svůj talent, jako například Arthur, jiný může být na základní škole nenápadný diblík jako Mindy, a přesto se mohou po letech setkat každý na jiné straně barikády.