Italka Maria sáhla po potratové pilulce před třemi lety, když jí bylo 26 let.

Její příběh sice vystrašil potenciální uživatelky kontroverzního léku RU-486, přesto se mu nepřikládá příliš velký důraz a pilulky se postupně stávají legální variantou miniinterrupcí po celém světě, nyní i v Česku.

Maria se k potratové tabletce dostala přes lékařku z Centra pro zdraví žen v Piacenze. „Během rozhovoru jsem možnost chirurgického potratu téměř ihned zamítla, když mi vysvětlili, nakolik invazivní je tento zákrok a kolik závažných rizik s sebou nese, zatímco tabletka měla být zcela bezpečná, jednoduchá možnost, cosi "bio“, že maximálně můžu pocítit nevolnost," vzpomíná Maria, která zjistila na vlastní kůži, že vše bylo poněkud jinak.

„Tabletku jsem nespolkla v nemocnici, ale v Centru pro zdraví žen. Dva dny nato jsem se vrátila požít další léky. Lékařka mě v centru čekala, aby mě sama doprovodila do nemocnice. Když jsme došly, podstrčila mi podepsat papír, ve kterém stálo, že se budu léčit na jednodenní chirurgii, ale ve skutečnosti jsem měla jít ihned domů. Hned na to jsem užila další lék, tentokrát vaginální,“ vysvětluje Maria.

Tabletka, kterou Maria užila jako druhou, se nazývá Cytotec a způsobuje kontrakce. V současnosti ho ani světové zdravotnické autority nedoporučují jako abortivní farmakum, protože má vážné vedlejší účinky. To ale Maria tehdy nevěděla.

„Nejhorší bylo, když mě pustili domů. Nestihla jsem ještě ani nastoupit do auta a pocítila jsem nesnesitelné bodavé bolesti, byla jsem stále slabší, a pokud bych neměla v autě přítele, dnes už tu nejsem. Cestou domů po schodech jsem ještě omdlela. Když se mi podařilo dojít domů, hodiny jsem zvracela a měla neskutečné hormonální výkyvy, pocity chladu a tepla, bláznivé bušení srdce a silné kontrakce, které mě položily do kolen. Následující dny jsem musela zůstat v posteli a sama jsem se nemohla pohnout ani na toaletu. Bála jsem se, že se něco zbabralo, nebo jsem dostala nějakou alergickou reakci. Volala jsem lékařce, ale ta mi řekla, že do nemocnice mám přijít jen v případě silného krvácení. Zjistila jsem, že mi měli před užitím nejprve provést testy, protože ne všichni mohou tolerovat tuto tabletku. Ale mně neprovedli žádný.“

Testy by měly především prokázat, že žena nemá zvýšený krevní tlak, srdeční arytmii, astma či alergii na tyto dva léky. Ve skutečnosti to, co u Marie nastalo potom, přesně zapadá do kategorie vedlejších účinků vyvolaných RU-486.

Největší hrůzu prý však Maria zažila v momentě, kdy šla jen na malou potřebu na toaletu a najednou ze sebe všechno vypudila. I svůj plod. Ten prý rozpoznala zcela zřetelně a byl velký asi jako článek prstu. „Už navždycky budu mít před očima ten moment, kdy jsem ho uviděla. My ženy jsme i fyzicky stavěné pro mateřství, náš organismus se cítí dobře, když v sobě může někoho přiklonit, a když procházíš tímto potratem a vyvoláváš kontrakce na jeho vyhnání, děláš něco, co je zcela proti přírodě. Necháš ze sebe odtrhnout část sebe a cítíš se totálně vyprázdněna. A mohu jen potvrdit, že tímto potratem to cítíš ještě víc. Není to žádný "bio potrat“, není na tom nic přirozené, je to blud," dodává dnes s hořkostí Maria.

I takovéto reakce vedou tedy v současné chvíli veřejnost k tomu, zda je, nebo není potratová pilulka humánní… Všechno má každopádně dvě strany mince…