Julietina matka, Donna Beegle, si všimla známek neklidu u své mentálně postižené dcery a požádala stevardy o něco teplého k snědku. Odpovědí jí bylo, že teplá jídla se podávají pouze v první třídě, a tak Donna nabídla, že za ohřátý kus nebeské gumy (jinak tomu říct nejde, aniž bychom urazili všechny kuchyně světa) zaplatí. Julietin táta poznamenal, že bez teplého jídla se jeho dcera neuklidní a možná i dostane hysterický záchvat.

Poté, co ochotná stevardka donesla teplý pokrm, zaznělo v salonu letadla pilotovo hlášení o nouzovém přistání kvůli „nevhodnému chování jednoho z pasažérů“.

Autistická Juliet údajně vyla a křičela, ale, jak uvádí většina cestujících, nebylo to hlasitěji než u zdravého dítěte.

Celou situaci natáčel na mobil mladík Chris Hall a jediné, co je na videu slyšet, je rozpačité ticho, šustění uniforem a osamělá poznámka autora videa: „To je přece směšné, tohle skončí u soudu.“

Jediným, kdo byl rád, že dívku s mentálním postižením vykopli uprostřed letu, byla jistá důchodkyně, která tvrdí, že Juliet byla skutečnou hrozbou pro všechny cestující. Prý mohla začít „vyvádět a otevřít dveře nouzového východu“. Skutečnost, že dívka seděla na prostředním sedadle obklopena svými rodiči, zřejmě toto nebezpečí nijak nesnižovalo.

Donna Beegle oznámila, že bude řešit tento incident soudní cestou. Ne pro peníze nebo „čest“, hlavně chce lepší výcvik pro posádky letadel, kterým zřejmě chybí kurz tolerantnosti.

Inu, v zemi svobody člověk nemůže být příliš vybíravý a dvakrát si rozmyslí, jestli chce ohřát jídlo, nebo to radši spolkne studené, protože tak to bude bezpečnější.