Antidepresiva, léky na spaní, sedativa… Jsou pomalu stejně rozšířené jako vitaminové tablety nebo paralen. Někteří z nás je do sebe sypou plnými hrstmi, jiní po nich sáhnou jen v období největší krize a další se jim snaží vyhnout úplně. Každopádně dnešní společnost je k nim stejně shovívavá jako ke kterýmkoliv jiným druhům medikamentů.

Psychické nemoci totiž lidstvo provázejí od nepaměti, jen se k nim dříve poněkud jinak přistupovalo. Za psychicky nemocného člověka bylo totiž možné označit prakticky kohokoliv. Ať už byl dotyčný líný, pověrčivý, trpěl astmatem, žárlil nebo třeba četl romány, ještě koncem 18. století bylo poměrně snadné označit jej jako „blázna“ a vyřadit ho tak plně ze společnosti.

Připadá vám to jako šílenství samo o sobě? Pravda je taková, že medicína v době svého rozvoje experimentovala, kde se dalo. A půda psychiatrických léčeben byla k těmto druhům podivínství přímo stvořená. Jednou z oblíbených terapií byla například terapie elektrošokem, který dotyčnému doslova spálil mozek. Alternativa v podobě lobotomie byla možná ještě horší, neboť během ní byla dírou do hlavy operativně přerušena nervová vlákna spojující mozkový lalok s ostatními částmi mozku.

Těmto zákrokům byli často vystavováni zločinci, ale například také homosexuálové a další „podivíni“.

Video, ve kterém je podrobně zrekonstruována šoková terapie, nás ujišťuje v tom, že žijeme opravdu ve šťastné době.

My bychom tehdy totiž nejspíš dávno viseli ve svěracích kazajkách hlavou dolů.