Na střední mi frigidní dějepisářka doporučila nosit středověký pás cudnosti, protože mě neustále viděla flirtovat s kluky na chodbě. Tehdy mě ani nenapadlo, že o pár let později budu moderní verzi této pomůcky já nasazovat chlapovi na jeho vlastní přání. Na BDSM a fetish praktiky si úplně nepotrpím, po nástupu Padesáti odstínů šedi už vůbec ne, ale uvěznit partnerovo nádobíčko na dva týdny do festovního pásu mi přišlo vzrušující. Asi stejně jako občasné bičování, svazování a nošení latexu.

Kdyby vám náhodou nešlo do hlavy, proč mě zrovna pánský pás cudnosti tak nadchnul, představte si, že máte absolutní kontrolu nad orgasmy vašeho postelového partnera. Každou jeho erekci bude provázet bolest, protože se mu ptáček do klícky nevejde. Na nevěru může rovnou zapomenout, pás bez klíčku sundat nejde. Ledaže by si muž kompletně rozdrtil pytel, což si pochopitelně dvakrát rozmyslí. Pro stíhačky a chorobné žárlivky zkrátka ideální řešení. Jejich partnera jak mávnutím kouzelného proutku promění v poslušného pejska.

„Jak dlouho to chceš jako nosit?“ zeptala jsem se ho po zacvaknutí mosazného zámečku. Nakonec jsme se dohodli na dvou týdnech. Během nošení pásu může chlap pochopitelně normálně močit a koupat se, jinak by to byl docela hnus. Jen vzrušovat se moc nemůže, a protože zakázané ovoce nejvíc chutná, už po pár hodinách zažívá slušná muka.

Já jakožto jediná majitelka klíče od zámečku jsem si vše dokonale užívala. Na společnou večeři jsem si vzala velký výstřih, doma jsem se promenádovala jen v kalhotkách, měla jsem hodně chlípné řeči a… taky jsem někde ztratila zmíněný klíček.

Prohrabala jsem všechny kabelky a lezla po parkovišti před domem po čtyřech. Dokonce jsem několikrát prošla místa, kde jsem ho mohla teoreticky ztratit. Byla jsem se zeptat i na informacích v obchodním centru. Nikde se nenašel. Uznávám, nebyl úplně nejlepší nápad přenechat mi jediný klíček, ale stalo se. Nechtěla jsem začít zmatkovat, tak jsem partnerovi nic neřekla a spoléhala na to, že se klíček někde objeví.

Neobjevil se a čas běžel. Po čtrnácti dnech u mě začal partner prosit o osvobozující milost. Stále jsem ani v nejmenším netušila, jak celou situaci řešit, když jsem najednou dostala skvělý nápad. Co takhle nošení pásu prodloužit ještě o týden? Netvářil se vůbec nadšeně, popravdě spíš skoro omdlel, ale po chvilce přemlouvání přeci jen podlehl. A já si dala za úkol najít už konečně ten klíč. Ještě jsem zkontrolovala, jestli se někde neválí náhradní. Bohužel. Možná jsem mohla ztrátu nahlásit dřív, ale pořád jsem tak nějak doufala, že se na mě usměje štěstí.

Po týdnu už jsem musela s pravdou ven. Nebylo to příjemné. Nechtějte se hádat s nadrženým mužem, který má tři týdny péro v těsné kleci. Můj nápad zavolat zámečníka nebyl přijat. Stejně tak neocenil mou ochotu uříznout zámek pilkou na železo. Napadlo mě použít majzlík a kladivo, avšak ani to nedopadlo. Doopravdy jsem se snažila něco vymyslet, ale místo toho začal můj milenec bulet a křičet, že už mě nikdy nechce vidět. No chápete to? Jeho přání jsem tedy splnila, a pokud jsou drby pravdivé, údajně mu se sundáním pásu cudnosti pomohl nějaký jeho kamarád. Sice si to nedokážu moc představit, ale budiž.

Po téhle zkušenosti jsem přesvědčená o tom, že na pás cudnosti patří výhradně zámek na číselný kód. Tedy za předpokladu, že máte dobrou paměť.