Kdyby se psal rok 1830 a Karel Hynek Mácha mi ze sešitu předčítal jeho zamilované verše někde v petřínském parku, dost možná bych mu ze soucitu ukázala odhalený kotníček. Ostatně i to by bylo tenkrát považováno za hrubé porušení dobrých mravů. Doba ale poposkočila a amatérská poezie už dávno nepatří mezi balící techniky hodné následování.

Muže, kteří se mě snaží nalákat do postele na básničku, bych na stupnici zoufalosti zařadila někam mezi skok z mostu do vyschlého koryta Labe a řezání žil plastovým příborem z letadla.

Poezie totiž vyžaduje alespoň ždibec inteligence, které se většině láskou zaslepených samců nedostává. Prakticky od školky sbírám všechny básničky, které mi kdo kdy předal. Ať už dopisem, SMSkou, mailem…

Chápu, trošku zvláštní sběratelská vášeň, ale když může někdo shromažďovat v zavařovací sklenici chuchvalce z pupíku, tak proč bych já nemohla uchovávat důkazy o zoufalosti pánů tvorstva.

Ze sbírky přibližně stovky rýmovaných fláků jsem vybrala 5 kratších lahůdek, po jejichž přečtení vám i Rytmus (38) přijde jako Vergilius.

1. Natotata

Ty a já jsme super dvojka, v posteli by byla super i trojka,

chtěl bych mazlit tvou zadničku, pak s tebou vyžrat ledničku,

miluju pohled na tvoje kůzlata, s tebou bych stříkal natotata,

znám fakt hodně Klárek, ale do tebe chci strčit párek!

2. Bohyně postele

Naše šťávičky tvoří nejlepší koktejl, jsi bohyně mojí postele,

tak už mi konečně pošli odpověď na mejl, třeba skončíme v kostele.

3. Jsi ta nejlepší

Ty jsi ta nejlepší,

jsi vážně ta nejlepší,

nejlepší, nejlepší, nejlepší,

já neznám lepší.

Ty jsi ta nejlepší,

nejlepší, nejlepší, nejlepší,

jsi slunce, i když venku prší.

4. Jeden orga(ni)smus

Vzrušuješ mě tak děsně moc, chtěl bych s tebou strávit noc.

Vzrušuješ mě tak děsně hodně, že si připadám úplně na dně.

Vzrušuješ mě opravdu moc, brzy asi začnu volat o pomoc.

Chci s tebou prožít orgasmus, vždyť my dva jsme jeden organismus.

5. Gejzíry

Luna září na mé srdce obnažené, svaly v rozkroku mám již natažené,

vítr rozhazuje moje myšlenky chlípné, gejzíry ejakulátu jsou připravené,

těším se na tvé hebké tělo obnažené, máš vše, co hledám na sexy ženě.

Moje sbírka poetických textů přetéká tělesnými šťávami, úchylnými obraty a absolutními rýmy, na které by přišlo i malé dítě. O to smutnější je, že autory básní jsou většinou dospělí muži, někteří z nich mají dokonce už i děti a manželky. Absolutně nevím, kde se v nich ta kreativita bere. Každopádně před poezií dám vždy přednost kytce, případně pravým perlám a dalším šperkům. Vsadila bych se, že 99 % žen, které se holí v podpaží a nebydlí někde v chatrči uprostřed lesů, na tom bude podobně.

Na lov ženských srdcí se v dnešní době zkrátka musí jinak. Nebuďte za tragédy a seznamujte se krásně… A neskládejte básně. To platí pro všechny!