Kalifornský Golden Gate Bridge je oblíbeným místem sebevrahů. Až do dnešního dne skokem z něho ukončily život přes dva tisíce lidí. Pouze 1 % se pád do vody podařilo přežít. K těm šťastným patří i Američan Kevin Hines.

Kevin neměl šťastné dětství, coby odložené dítě putoval z rodiny do rodiny, až nakonec zakotvil u rodiny Hinesů. V sedmnácti se u něho začaly projevovat manické a paranoidní stavy. Nikomu se s tím ale nesvěřil, protože měl dojem, že stejně nikoho nezajímá. Rozhodl se tedy pro radikální řešení.

„Živě si ještě dokážu vybavit, jak jsem psal dopis na rozloučenou. Na mostě mě míjela auta a procházeli kolem mě lidé. Jedna žena mě dokonce požádala, zda bych ji nevyfotil. Poděkovala mi a zase odešla a já si říkal: ‚Vidíš, nikoho nezajímáš.‘“

Pomalými kroky přistoupil k zábradlí a přelezl ho. Hned poté, co se pustil, mu ovšem došlo, jakou chybu dělá. „Hlavou se mi začaly honit přesně ty samé myšlenky jako i devatenácti dalším přeživším. Milisekundu poté, co jsem se pustil, jsem už cítil jenom lítost. Došlo mi, že se už nikdo nedozví, že jsem doopravdy nechtěl zemřít.“

Kevin ale skok přežil. Třebaže byl v těch největších bolestech, jaké dle svých slov kdy zažil, stále byl při vědomí. Z vody ho vytáhla pobřežní stráž. V nemocnici se omlouval svému otci, ale ten pouze odvětil: „Já se omlouvám.“

O svém zážitku napsal o několik let později knihu a nyní se snaží pomáhat také dalším lidem s podobnými obtížemi. Jak říká, psychické problémy ho stále provázejí, ale naučil se s nimi fungovat. Ostatním vzkazuje: „Je v pořádku nebýt v pořádku. Není v pořádku nikoho nepožádat o pomoc.“