Ahoj všem,

mám za sebou opravdu nejhorší zážitek mého života…

Slovo horor je víc než výstižné. Z Cancunu, kde jsme byli jen tři dny, jsme s manažerem Tomášem přeletěli do Tijuany, kde Mexiko sousedí se San Diegem. Těšila jsem se do Států, a tak jsem měla výbornou náladu.

Do té doby, než nám úplně šíleným způsobem začali na hranicích nasazovat pouta a jako nějaké kriminálníky nás odvedli do vězení… To, co vidíte ve filmech, myslím, jaké jsou tam věznice, tak to opravdu je. Vzali mi boty, piercing, dokonce i gumku do vlasů, vyfotili s číslem, udělali otisky prstů a šoupli do cely, kde jsme museli ležet na studené zemi (já jen v těch šatičkách a bez bot) 16 hodin obličejem otočeným k zemi, abychom se nemohli domlouvat..

Všude samí divní lidé, drogoví dealeři a další kriminálníci, no hrůza… Bylo to nekonečné, byla mi zima, měla jsem hlad a bylo mi špatně z toho, že mamka neví, kde jsem, protože jsem o sobě nedala vědět.

Nevěděla jsem, co se mnou bude ani co se vlastně stalo. Měla jsem šílené myšlenky, že mi podstrčili drogy tak, jak jsem to viděla v amerických filmech. Během těch nekonečných hodin jsem měla 2 výslechy, kdy mě vyslýchal jeden tlustý černoch a Rus. Nevím, kde vzali tolik info o mně, ale věděli skoro všechno… Takže výslechy a zase zpět do cely na studenou zem… Nesměla jsem se na nic ptát ani zvedat hlavu, jinak by mě prý šoupli na samotku. Nesměla jsem si zavolat domů ani se spojit s českou ambasádou.

Po 16 hodinách jsem měla další výslech, kde si mě páni policisté dokonce vygooglovali a bavili se tím, že se koukali na má videa. Když na to vzpomínám s odstupem, je to vlastně taky zážitek, že přes celé vězení v Tijuaně hrála asi pětkrát moje písnička „Jako já“.

Pánové pak zřejmě usoudili, že mě do Států pustit můžou, že se tam nechci ani provdat a ani emigrovat, a po tom, co požadovali kauci v přepočtu jeden milion korun, mě pustili, takže jsem volala známému, u kterého momentálně jsem.

Tomáš je stále zavřený, prý snad měl nějaké špatné vízum, já to opravdu nechápu, že mě dostal do takových problémů, aniž by si to před takovou cestou zkontroloval… Šílené prostě…

Kdyby byly takové věznice u nás, tak by ta kriminalita pěkně klesla, protože zažít tam jen pár hodin už je horor. U nás se mají fajn, teplo, světlo, jídlo, žádné krysy, a dokonce TV na cele, no luxus…

No nic, já už jsem teď tam, kam patřím, a to je v HOLLYWOODU!

Už vám o tom chystám článek, juchů…

Českému vězeňství zdar…

Pusu,

Dominika