Raději jít do saudskoarabského vězení kvůli terorismu než do sibiřského za krádeže! Zapomeňte na luxusní cely, bazén i saunu – tohle je o něčem úplně jiném.

Boris Kovaljov se nejprve zkoušel živit jako zloděj, později prodával drogy. Ani jedno z toho mu však nešlo a většinu svého dospělého života tak strávil v sibiřských věznicích, které jsou právem považovány za jedny z nejtvrdších na světě.

„Byl jsem v Ariyskhe a několikrát v Krasnojarsku. Tam to bylo nejhorší, protože jde o věznici se zvýšenou ostrahou, do které jsou umisťováni zločinci odsouzení za zvlášť závažné trestné činy,“ vzpomíná Boris.

Teplota v sibiřských vězeňských táborech může v zimě klesnout až na –11 stupňů Celsia. Vězni musí pracovat (například vyrábět nábytek, šít šaty atd.) a jsou pod neustálým dohledem ozbrojených stráží. V případě zájmu se však mohou zapojit do různých vzdělávacích, sportovních i kulturních programů, dokonce jsou vyzýváni, aby se modlili – což bylo v éře klasických gulagů nemyslitelné.

K jídlu se obvykle podává polévka, chléb a zelenina – maso byste na talířích hledali marně. Kvůli přeplněnosti cel jsou odsouzenci nuceni žít v krajně nevyhovujících podmínkách a na vězeňský dvůr se dostanou jen zřídka. Co by na to asi řekli čeští vězni, kteří žalovali stát například kvůli tomu, že na každého z nich údajně vycházejí „pouhé“ tři metry čtvereční a v celách nelze větrat (což se stejně nakonec nepotvrdilo)?