S alternativními vyučovacími metodami se roztrhl pytel.

Jednou z nich je takzvaný „Unschooling“, který by se dal volně přeložit jako „neučení“. Tato výuková metoda je založená především na přesvědčení, že nejlépe se dítě učí ve chvíli, když se mu chce.

Když má náladu, učí se, když se mu ale chce hrát raději fotbal, jde si zahrát, a když chce spát, prostě si hodí šlofíka…

To dá rozum. Kdo by se chtěl učit násobilku, když se mu nechce? Kdo by si raději nešel kopat za barák? Ale komu se vlastně někdy dobrovolně chce učit násobilka?

Těmto podivným metodám vzdávají hold především alternativní rodiče, kteří buď mají dostatek času, své děti vzdělávají sami doma, nebo jim připlácejí za speciální školy, kde se jim věnují individuálně.

Zajímavým počinem je i takzvaná „demokratická“ škola, ve které mají samy děti vliv na to, co a jak se budou učit. Zůstává zcela na jejich rozhodnutí, jestli si předmět nechají vysvětlit od učitele nebo se budou učit s kamarády.

Kritici si ťukají na čelo a tento „volný“ způsob nechápou. Zastánci se ale brání tím, že chaos ve škole nevládne, děti nemohou proležet celý den v posteli, sledovat televizi nebo hrát počítačové hry!

Tomu se říká režim jako řemen…

Co si o těchhle novotách myslíte vy?