Pojďme si tedy po několika letech konečně vysvětlit, jak to tehdy s tím údajným filmovým podvodem bylo. Zneužívaný je celovečerní studentský snímek, který stál jeden a půl milionu. Financovala jsem ho sama z vlastních výplat, které jsem tehdy dostávala coby režisér na TV Nova, dále mi přispělo nemalou částkou Ministerstvo kultury.

Pointa filmu je jasná. Hlavní hrdina byl jako malý kluk sexuálně zneužívaný vlastní matkou, kterou na prahu dospělosti při potyčce zabil. Odseděl si devět let. V momentě, kdy jde na svobodu, o něm začínáme natáčet „něco jako dokument“. Film se tváří jako dokument až do samého konce. Vše se zvrtne v posledních několika minutách a divák zjistí, že tohle „přece nemůže být dokument, protože jsou věci, které se v dokumentech ani při sebelepší vůli stát nemůžou.“

Ano, film byl fikce, komplet celý nahraný herci – neherci. Propagace filmu ale už dva měsíce před premiérou avizovala, že jde o dokument. To proto, abychom diváka neochudili o překvapení na konci snímku. Nikdo kromě tvůrců filmu a Státního filmového fondu, jež na snímek poskytl finance, netušil, jaká je realita. Lhala jsem všem, přátelům, příbuzným, kolegům v práci.

Aby vše vypadalo reálněji, nechal se hlavní hrdina dokonce pod falešným (filmovým) jménem zaměstnat jako novinář a sám vydával články o svých filmových milenkách. Vše v reálu vypadalo tak, jako by tento člověk skutečně existoval. Jel v tom takříkajíc s námi a vydržel až dokonce. Vyšlo s ním dokonce několik rozhovorů, kde figuroval se svou filmovou identitou. Všichni si mysleli, že je skutečný vrah. Třeba moje kamarádka ho jednou potkala ve městě a říkala, že z něj od pohledu šel strach.

Dodnes je mi trochu líto jeho manželky, která v té době musela snášet to, že se její partner v novinách ukazuje po boku svých podivných filmových milenek a vypráví o nich, jak jsou úžasné v posteli.

Nakonec jsem ale udělala chybu. Moje tehdy nejlepší kamarádka se s malým dítětem přestěhovala do činžáku, kde tento domnělý vrah bydlel. S hrůzou mi sdělila, jak se bojí v noci spát a má strach o několikaměsíční dceru. Bylo pár dní do premiéry. Řekla jsem jí pravdu.

No a krátce nato mi z různých médií psali redaktoři a reportéři, že tato moje kamarádka nabízí informace o mém filmu. Údajně za pouhou tisícovku jim vše prozradila. Sama si dokonce v televizní reportáži urvala svých deset sekund slávy, kdy se snaží vyvrátit naši kampaň. Ano, trochu to pokazilo závěr, neboť pár hodin před premiérou vyšla pravda v jednom médiu najevo. A především – ztratila jsem nejlepší kamarádku. Tehdy „nejlepší“… Spíše šlo o hada, kterého jsme si pár let hřála na prsou.

Nicméně ve výsledku to filmu neuškodilo. V kinech po celé republice se promítal půl roku, dostal se na pár festivalů v anglické verzi. Není to filmařské veledílo, jsou tam tvůrčí a technické chyby a dnes už bych to udělala líp. Ale nelituji toho. Chybami se člověk učí a tento počin mi ve výsledku pootevřel dveře k dalším projektům.

A má rada na závěr – nevěřte nikomu. Nikdy nevíte, kdo prodá několikaleté přátelství za pár drobných a deset sekund slávy.