Po svém příletu do Sydney se u mě zastavil na návštěvu soused muslim, původem z Jordánska. Povídali jsme si o Vánocích a současné situaci ve světě. Až vznikl nápad, že část našeho rozhovoru zveřejníme. To proto, abyste si i vy, naši drazí čtenáři, mohli udělat obrázek o tom, jak se věci mají.

Já: Jaké byly Vánoce? (ano, opravdu se ptám muslima na Vánoce, ačkoli vím, že by je neměl správně slavit)

Mark: Byl jsem v Blue Mountains u přítelkyně Australanky. Já bych je sice správně slavit neměl, ale když jednou žiju tady, tak proč ne, že? Normálně jsem kupoval a balil dárky. A pomáhal s večeří. A k večeři jsme pili víno, stejně jako teď tady spolu.

Já: Tvému vyznání nevadí, že piješ víno?

Mark: Žiju v moderní zemi, a tak se snažím žít moderně. Navíc nepiji tak, abych se opil. A kromě této drobné neřesti se chovám jinak naprosto slušně a v souladu s naším náboženstvím.

Já: Spousta lidí v naší zemi se muslimů bojí. Dokonce vznikají stránky na Facebooku, že islám v ČR nechceme.

Mark: To je teď všude na světě. Lidi si nás mylně spojují s Islámským státem, který se na naše náboženství odvolává. Ale přitom oni nejsou ti praví muslimové. Vím to, protože kdyby byli, nikdy by se nechovali tak zle. V koránu se nepíše ani slovo o tom, že by se mělo zabíjet. Naopak, píše se tam, že se máme ke všem chovat slušně a tolerantně.

Já: Spousta Evropanů se také bojí, že uprchlíci z muslimských zemí jsou nepřizpůsobiví.

Mark: Podívej se na mě. Chci žít v Austrálii, tak se chovám podle zdejších pravidel a zákonů. Dokonce dobrovolně kupuju i dárky na Vánoce a užívám si to. Snažím se zapadnout. A spousta mých kamarádů z Jordánska taky. Podle mě je to o člověku a o tom, jaký je uvnitř. Já osobně naprosto schvaluju, že pokud člověk chce žít v jiné zemi, musí se podřídit pravidlům té země. I když to třeba není ze začátku jednoduché.

Já: Co si myslíš o tom množství uprchlíků, kteří přicházejí do Evropy?

Mark: Je to strašné. A bude to pro všechny ty země, hlavně pro Německo, složité. Vím, o čem mluvím. Moje země (pozn. red. – Jordánsko) hraničí se Sýrií, takže my tam máme teď zhruba dva miliony uprchlíků. A to není dobré. Vybrali všechny jednoduché práce, dělají v obchodech, v kavárnách, na stavbách. Pracují za naprosté minimum. Kvůli tomu klesla cena práce, a navíc na našince práce ani nezbývá.

Já: A je tam bezpečno?

Mark: Už ne tak jako dřív. Nejde o to, že by někdo někoho přepadával nebo byly rvačky. Oni se spíše perou mezi sebou. Hlavně ale vzrostl počet krádeží. Nemůžu si třeba nechat nikde jen tak batoh nebo tašku pod stolem, když sedím v restauraci na zahrádce. Oni kradou, protože nemají peníze a nemají co jíst. Na jednu stranu mi jich je líto, ale na druhou stranu mi to celé vadí.

Já: Je něco, co bys vzkázal Čechům, kteří mají z imigrantů z muslimských zemí strach?

Mark: Nejde o náboženství. Cílem islámu není páchat násilí. Problém je v lidech, v několika poblázněných jedincích, kteří celé náboženství interpretují špatně a dělají nám, slušným muslimům, ostudu. A pokud jde o to množství uprchlíků, co se do Evropy řítí, tak k tomu říct snad jen „good luck!“.