Ortmann má za sebou řadu monografií českých hvězd a jeho archiv skrývá řadu pokladů. O jeden se podělil na svém sledovaném facebookovém profilu a sdílí ho skoro tolik lidí, co Koláře pod schody, ostatně děje se tak skoro každé úterý, kdy Ortmann tasí lahůdky ze své truhly pokladů.

Snímek vznikl v zákulisí legendárního a mýty opředeného Discolandu Sylvie, kde Jonák kraloval díky své manželce, která tehdy sehnala peníze na investici, a z primitiva Jonáka se stal boss, který nakonec v předtuše rozvodu a hrozby dělení majetku manželce Ludvice (†34) „poděkoval“ zosnováním nájemné vraždy, za kterou donedávna seděl.

Fotografie je skutečným unikátem už díky sestavě. Vilém Čok, Lucie Bílá (48), Láďa Křížek, Petr Kotvald a Jakub Smolík, kteří si užívají pohostinnosti tehdejšího samozvaného krále pražské Libně, jehož „Chivas mejdany“ byly v té době v zákulisí podniku vedle studia vyhlášené.

„V devadesátých letech jsem tam často byl, protože jsem chtěl pana Jonáka portrétovat ve studiu, což se mi nakonec podařilo, když se mu narodil syn Ivan. Fotografie tehdy dokonce zvítězila na Czech Press Photo. V tu dobu tam chodil kdekdo, ostatně to určitě víte a já jsem fotil, mám toho z té doby spousty,“ říká Ortmann o době, kdy v Discolandu, tehdy VIP podniku stranou centra, šlo potkat nejen Karla Gotta (75), který už tehdy zřejmě začínal pokoukávat po (váhově) lehké děvě, kterou by učinil svou ženou, ale i zahraniční hvězdy, až tak byl Jonák tehdy kvůli věhlasu podniku štědrý.

Krátce poté, co ho zavřeli (dodnes je tajemstvím, že mu tvář prostřelil snad sám vrah jeho ženy poté, co odmítl doplatit dohodnutou částku), Discoland zavřel své brány, balkánští nájemníci, kteří jej měli provozovat a starat se za to o Jonáka ve vězení poté, co dostal v roce 1994 dvacet let, v ní vydrželi sotva dva roky a dnes je z ní de facto ruina, jejíž rekonstrukce by stála více než stavba nového objektu. Jonák opakovaně ohlašoval její znovuotevření, ale zdá se, že už k němu nikdy nedojde a její interiér už bude i s hvězdami žít jen na fotografiích Františka Ortmana a dalších, kteří divokou Jonákovu éru zaznamenávali i jinak než jen ve vzpomínkách.