Céčka

Tyto plastové výlisky frčely nejvíc v 80. letech 20. století a hrály si s nimi tzv. Husákovy děti. Fenomén se rozšířil obrovskou rychlostí a každé dítě je muselo mít. Céčka se na sebe pojila a vytvářely se z nich řetízky, náramky, hadi, přívěsky atd. Kdo měl dlouhý řetěz plný céček, tak byl frajer a ostatní mu bezmezně záviděli. Barvy těchto výlisků si kamarádi mezi sebou různě vyměňovali a měli z toho šílenou zábavu.

Pogy

Tento dětský fenomén zachvátil o něco mladší generaci, než tomu bylo u céček, ovšem rozšíření a bláznivou posedlost po jejich vlastnění měli naprosto stejnou. Jde o plastová či kovová kolečka s nejrůznějšími potisky a motivy. Stejně jako céčka se i pogy sbíraly a dětem šlo o to, mít jich co nejvíce. Zde šlo ovšem především o sběratelskou zábavu, kdy se pak mezi sebou navzájem děti chlubily, kdo jich kolik má a s jakými obrázky. Někdy se s těmito kolečky hrály i různé hry a soutěže.

Domečky pro panenky

Tentokrát nemáme na mysli ultra super moderní domečky pro Barbie. Spíše domečky ze dřeva s malinkatým dřevěným nábytkem a doplňky. Každá dívenka se na chvilku mohla zasnít a stát se skutečnou hospodyňkou. Jednotlivé pokojíky mohly vypadat každý den jinak a dívky v nich organizovaly vzhled a atmosféru celku. Pak do skvěle nachystaných ložnic uložily své panenky a byly spokojené. Na výrobě nábytku a doplňků se mohly podílet i ony samy, když si třeba něco vyrobily z listí, kaštanů atd. Domečky byly opravdovou hračkou pro snění.

Punčocháče

Ne, nezbláznili jsme se! Jasně, že jde spíš o kus oblečení než o dětskou hračku. Byly ale i doby, kdy děti neudělaly bez punčocháčů na hlavě ani krok. Dívky si tím kompenzovaly příliš krátké vlasy a klukům posloužily jako rytířská přilba. Díky punčocháčům se i tmavovlasá dívenka mohla stát zlatovláskou a blondýnka ohnivou vílou.

Jojo

Tak to byl opravdu poprask. Dnes sice známe něco jako jojo, a dokonce se v umění s ním pořádají soutěže. Jde ovšem o neuvěřitelně zmodernizovanou podobu. Skutečné jojo bylo ze dřeva či plastu a pomocí provázku jsme kulatý útvar přitahovali a spouštěli stále dokola. Šlo o oblíbenou hračku holek i kluků a hlavně „jojování“ děti dlouhou dobu neomrzelo.