Znásilnění, týrání, beznaděj… Tím vším si mimo jiné prošla hlavní postava filmu. Eva Kováčová se narodila 21. března 1968 do velmi početné romské rodiny. Dívka si prožila opravdu peklo! Hned po narození se v ní začala tvořit traumata, když ji matka zavřela do sklepa. Právě tam ji plačící našli sousedé. V ústavu se dívka objevila velmi mladá a traumata pokračovala dál, když následně putovala do dětského domova. K rodičům se vrátila až v šesti letech.

DNES JE TO 3 ROKY OD JEJÍ SEBEVRAŽDY. PŘÍBĚH EVY KOVÁČOVÉ JSME PŘINESLI ZDE.

Jenže klid u rodičů Eva nikdy nenašla. Když jí bylo dvanáct let, její vlastní otec ji znásilnil. Následně ho Eva udala a jako pomstu musela od matky snášet opakované zavírání do sklepa. Požádala o pomoc sociální pracovnice a v roce 1981 našla zázemí v ústavu sociální péče v Měděnci. Jenže se ukázalo, že kvůli administrativní chybě byla umístěna do ústavu pro mentálně postižené. Její psychika byla zlomená a v ústavu rozhodně nenašla klid. Naopak, její sklony k agresivitě se ukázaly jako nebezpečné, když o tři roky později v prvním patře podpálila skříň se šaty. Během následného požáru uhořelo šestadvacet pacientek.

Na smrtící požár před časem vzpomněla ošetřovatelka Marie Plevková, která v minulosti poskytla rozhovor pro idnes.cz. „Nastoupila jsem tam jako zdravotní sestra v září 1981 – vlastně ve stejné době jako Eva Kováčová, která dům o tři roky později zapálila,“ vzpomínala na nástup Kováčové. Potvrdila i to, že Kováčová byla velmi agresivní pacientkou. „Schválně ubližovala dětem, které se nemohly bránit. Podrážela nohy děvčatům po mozkové obrně, ničila jim oblíbené panenky,“ pokračovala Plevková.

Podle ní byla příčina zkratu Kováčové v tom, že už nedokázala přejít nesplněné představy. „Měla nestandardně vřelý vztah s vychovatelkou, která si dřív vzala do péče jednu svěřenku a v Evičce živila naději, že si ji vezme taky. Eva se k tomu upínala, ale těsně před požárem jí vychovatelka sdělila, že to nevyjde – že prý je manžel proti. V tu chvíli se asi rozhodla.“

Eva vyfasovala pět let za mřížemi, ale kvůli agresivnímu chování si odseděla celkem devět let. Na svobodu ji dostala amnestie Václava Havla v roce 1993. Pobyt na svobodě ale pro ni nebyl tím, po čem ve skutečnosti toužila. Její prožitá traumata se snažil následně mírnit jezuitský pastor František Lízna. Jenže se mu moc nedařilo. Eva (René) si od něj jen vzal příjmení Lízna…

Nakonec pastora z celého příběhu vysvobodil až vztah Evy Kováčové k Aleně – pastorově švagrové. Zdálo by se, že Eva konečně najde klid, ale nenašla. Nepomohlo totiž ani to, že si obě ženy koupily společně byt. Eva ho po krátkém soužití zapálila, aby se v kouři udusila. V té době již měla za sebou proměnu v muže – Reného Líznu.

Definitivní vykoupení našel René Lízna (narozen jako Eva Kováčová) až červenci 2014 pod koly vlaku. „Nemůžu se nikomu podívat pořádně do očí, mám na svědomí hodně lidí,“ uvedl Lízna pro MF Dnes před svou smrtí.

Na silný příběh vzpomíná i Josef Klíma, který o něm napsal knihu. „Je to příběh, kdy se nezaslouženě dostane psychicky narušená dívka do ústavu, kde panuje hodně nestandardní režim. Ve filmu je to podobenství o tehdejším režimu, jak je jedinec utlačený nespravedlivým režimem, ale ve skutečnosti to tak nebylo, protože ta dívka, která to zapálila, byla silně psychicky narušená a později se ukázalo, že režim nebral ohled na okolnosti, ale potřeboval to na někoho hodit. A tím byly ošetřovatelky. Nezkoumalo se, co se ve skutečnosti stalo,“ vysvětlil pro portál eXtra.cz Klíma. Dnes by některé věci rád přehodnotil. Byly na vině vychovatelky? Nebo to byla spíše chyba celého komunistického režimu?

Jeho slova podtrhla i Plevková, která uvedla, co se po požáru během výslechů na policii dělo. „Nikoho nezajímalo, kdo nám dával příkazy. Nikoho nezajímalo, proč se třeba zamykaly telefony. Nikoho. Policie chtěla mít obětní beránky, a když jsme se u výslechu snažily popisovat celou tu tragédii z jiného úhlu, řekli nám: "Na to se neptáme.“ Do poslední chvíle jsme nevěděly, která z nás to odnese, a nakonec šly do vězení dvě vychovatelky," dodala Plevková.