Když jsem si vybírala psa, chtěla jsem pravý opak svého prvního. To byla fenka jezevčíka. Proto jsem si vybírala mezi většími kluky. Teď už vím, že podle takových zjednodušených kritérií jsem hledat pejska neměla, ale tenkrát jsem to tak cítila.

Projížděla jsem útulky ve Středočeském kraji a hledala jsem většího a staršího psa, který má třeba trochu problémy najít domov. Jenomže hlavní problém byl, že u většiny větších psů byl požadavek, aby měl budoucí majitel zahradu nebo kotec. To v mém paneláku úplně nešlo. Když jsem si pročítala charakteristiky psů, tak mi také došlo, jaké zkušenosti si pejsek může odnést z minulosti, a zamyslela jsem se, jestli zvládnu problémového psa. Na našeho jezevčíka vzpomínám jako na klidnou starou fenku. Navíc umřela před deseti lety a já od té doby žádného pejska neměla. Proto jsem se radši rozhodla pro štěně. Asi bych si neodpustila, kdybych si vzala zvíře, které bych nezvládla a musela ho vrátit. To bych mu připravila ještě horší osud, než má.

Nakonec jsem v Praze našla záchrannou stanici Jany Plaňanské s názvem Projekt Hope-Naděje. Prohlédla jsem si pejsky a do Kosti, tenkrát ještě pojmenovaného jinak, jsem se zamilovala na první pohled. Šla jsem si ho jen tak nezávazně vyvenčit. To nikdy nedělejte, pokud jste jenom trochu nahlodaní k tomu pořídit si pejska. Samozřejmě bylo po první procházce jasné, že ho chci.

Paní Jana nesvěřuje pejsky jen tak někomu a důkladně si mě proklepla. Nakonec uznala, že se u mě bude mít její svěřenec dobře.

Podle popisu byl Kosťa sígr a chytrý rošťák, co miluje blbnutí. První týden se moc neprojevoval a nejradši se válel na posteli nebo žvýkal všechno papírové, co doma našel. Pak se jeho aktivita projevila naplno a já mu vůbec nestačila. Pořád si vynucoval pozornost a já mu neuměla říct NE. V noci jsem s ním dokonce chodila běhat (jinak běh nesnáším), aby se unavil. On ale po desetiminutovém šlofíku dobil baterky a znovu „prudil“.

Nakonec mi zkušenější kamarádka poradila, ať mu unavím hlavu. Že je to mnohem efektivnější než fyzická námaha. A fungovalo to! Stačilo si najít nějaké zajímavé psí triky na YouTube a mohlo se začít. Pokud máte hodně aktivního psa, můžu jenom doporučit. Místo nekonečného běhu se učil „mrtvolu“ nebo slalom mezi nohama a po pár minutách několika sérií denně byl vyřízený. Nebojte se investovat čas do takového výcviku. Zvídavé pejsky to baví a navíc se tak vylepší váš vztah.

Pokud nejste připraveni obětovat byť jedinou botu, tak si pejska nepořizujte. Zvlášť štěně, kterému rostou zuby a bude chtít žvýkat všechno. Buďte připraveni na to, že pejskovi se bude stýskat a může přes den kňučet a rušit sousedy. Pokud chcete jenom kopii svého zemřelého psa, tak si nové zvíře také nepořizujte. Každý pes má jinou povahu a nikdy nebude úplně stejný jako váš předchozí kámoš. Zamyslete se, kolik času denně máte na venčení, a podle toho přizpůsobte povahu a věk psa, kterého si vybíráte! Při problémovém chování se nebojte přijít na cvičák nebo kontaktovat zkušenějšího chovatele. Rozmáhající se zlozvyky a problémové chování je lepší zarazit včas, než si na ně zvíře zvykne.

Pokud chcete jenom někoho na mazlení, na dobití baterek, hledáte náhradu po rozchodu za partnera nebo chcete něco na předvádění, pořiďte si raději plyšáka. Pokud chcete parťáka, se kterým budete trávit volný čas a dáte mu svoji lásku, tak jste připraveni na psa. Pes bude po vašem boku jenom nějakou dobu, ale nezapomínejte, že pro něj je to celý život.