„V dnešním zkaženém světě“, „tato doba spěje do hajzlu“, „kéž bych se nenarodil v tomto století“ – to jsou slovní spojení z úst a klávesnic Čechů, na která lze narazit na každém rohu a nad kterými se poslední dobou intenzivně zamýšlím. Bez ohledu na kontext těchto vyřčených blábolů se totiž domnívám, že jsme jako národ dospěli do stádia zhoubné rozmazlenosti a máme tendence pindat na všechno a na všechny, protože v dnešní době je nám splňováno jen 99 procent našich zbytečných, prostopášných, bohémských požadavků. Bez nadsázky lze totiž říct, že se každý den probouzíme do nejlepšího dne, který jsme kdy zažili! Ovšem to v žádném případě nebrání chronické nevděčnosti, a tak fňukáme, fňukáme a fňukáme.

Dneska typicky nevděčný člověk přijde z práce, kde seděl na nepohodlné kancelářské židli neuvěřitelných osm hodin, takže má na prdeli jemně otlačenou severozápadní celulitidu a je z toho celý nesvůj, dopřeje si pintu piva, aniž by mu římští osadníci kvůli chmelu vyvraždili rodinu, ale stejně mu nechutná, protože etiketa na láhvi je příliš nakřivo, a nakonec si pustí živý přenos fotbalu. Ten se odehrává na druhé straně světa, tisíce a tisíce kilometrů daleko a on to může sledovat v reálném čase ze svého propoceného gauče a být tak součástí neuvěřitelného technologického pokroku, který ještě pár let nazpět neexistoval ani v nejkreativnější mysli prvotřídního narkomana, ale stejně začne pindat, že to není plynulé a že se mu na obraze dělají milimetrové kostičky! Před sto lety by jej za podobné kydy ušlapal kůň.

Pokud nás zasáhne neúroda, tak to znamená, že nám zdraží chleba o tři koruny, takže si holt musíme ve středu odpustit naší oblíbenou masáž lávovými kameny vyrobenými z pravého bazaltu dovezeného z čedičového lomu v Číně – protože přesně tak to má naše pokožka ráda – abychom náhodou kvůli té posrané vládě a hlavně Kalouskovi, který pořád něco jen zdražuje a vůbec může za všechno, nezbankrotovali. Když nás zasáhla neúroda před pár staletími, tak polovina dětí v osadě pošla od hladu, prostě jste je jen zahodili do řeky a dál žrali kamení a hlínu. Vnímám v tom trošku rozdíl a nedovedu si představit, jak by naše nářky zněly tenkrát, možná nějak takhle: „Já se na to vyseru, to je tenhle tejden už podruhý, co nás přepadli a polovinu vyvraždili kvůli mrkvi, tohlencto fakt nemám zapotřebí jako!“

Ženy se mohou samy rozhodnout, jestli chtějí mít sex. Pomocí vlastních myšlenek, niterných pocitů a chtíče mohou ovlivňovat průběh svých sexuálních aktivit, aniž by je nadměrně ochlupený neandrtálec umlátil kyjem, odtáhl do brlohu a tam jim naklepal řízky po svém. Jestli toto není dostatečný argument, pak už opravdu netuším. Umlátit kyjem vás sice kdekterý Fritzl s psychopatolo­gickou poruchou může i teď, ovšem stále se můžete dočkat satisfakce skrze justiční systém. To tenkrát nebylo. Tenkrát nepřijel neadrtálcista v nejnovějším modelu Mamut A6, nevytesal s vámi do pařezu protokol a pak nesvolal celolesní pátrání. Kdokoliv přivolaný vás ojel taky. Dneska za vás budou držet minuty ticha, zosnují se kvůli vám protestní pochody, hokejisti si uváží smuteční šátky, dostanete prostor v Sama doma, abyste všem řekla, že ženy nejsou jenom kus masa, až nakonec dospějete k názoru, že to znásilnění vlastně nebylo zas tak špatné.

A nemusíme ani tak porovnávat dobu dnešní s tou pradávnou, vždyť se stačí jen poohlédnout o kousek vedle, abychom viděli, že jiné kultury z našeho pohledu zakrněly na bodu mrazu. V Africe polonahá stará domorodkyně se zničenými klouby a květináčem na hlavě putuje dvanáct kilometrů denně pro vodu, aby se o ni mohla podělit se svojí třicetičlennou rodinou, a přesto je šťastnější než my, svobodní lidé žijící ve vyspělém světě, v izolovaných domech, pracující osm hodin denně a s možností si na internetu objednat lasagne s tím proklatě dobrým sýrem, které nám do dvaceti minut doveze takový malý zázrak na čtyřech kolech, zvaný též auto.

Takže až si příště zase budete stěžovat, že vám Vietnamka ve večerce prodala bílý jogurt s 3,5 g sacharidů, i když vy jste jí jasně a zcela zřetelně říkali, že chcete jogurt s 3,4 g sacharidů, takže máte totálně zkažený celý den včetně zbytku týdne a života, tak si laskavě uvědomte, že její tři nezletilé děti vám právě v nelegální továrně v Bangladéši slepují dohromady iPhony, abyste mohli posílat zprávy, které vůbec nikoho nezajímají, a taky takové ty skvělé inteligentní vysavače, co umějí rozmáznout psí hovno po úplně celém obýváku, a přesto si nestěžují ani na to, že už dvanáct let nejedly z čistého talíře. Možná by to pro příště chtělo trošku sebereflexe a vděčnosti. Ať žije naše doba i s Kalouskem!