Rakovina: Ti, kteří ji mají, ať bojují. A ti, kterých se to netýká, ať drží pusu a nesepisují kraviny

Facebook, virtuální prostor, na kterém se potkávají lidé ze všech vrstev a různé inteligence. Nejen já se jistě občas zarazím, že člověk, kterého znám z běžného života, sdílí takovou kravinu, až si přehodnotím své mínění o něm.

Na Facebooku se vyskytuje také nespočet extrémních sluníčkářů, sdílečů citátů, nikde neověřených příběhů o umírajících dětech, kterým poskytne nějaká společnost za každé sdílení kapku vody, a mimo jiné také hromada textů, které mají v člověku vyvolat pocit vděčnosti za své zdraví, práci, vztah…

Jsou to v převážné většině nesmysly. Alespoň pro mě, jako pro generaci Y, která už se nenechá nachytat na internetu jen tak na něco a ještě míň věcí ji dojme či zaujme, jsou to blbosti dvojnásobné, které si nezaslouží nic jiného než ignorovat.

Mám v „přátelích“ díky své práci opravdu hodně lidí, a tak mám to štěstí vidět na své zdi takových mouder desítky. Nad všemi se dá mávnout rukou, ale čím dál častěji se v těch mravokárných textech objevuje rakovina jako symbol změny života Samozřejmě spojená s následnou smrtí hlavního hrdiny.

Jeden z těch, který se teď hromadně sdílí, je ve zkratce o tom, že pán se chce rozvést, paní ho poprosí, aby počkal s rozvodem měsíc. On ji každý den vyprovází do práce a ona na konci měsíce v posteli umře, protože dlouhé měsíce bojovala s rakovinou, aniž by to někomu řekla.

Jakože opravdu? Vážně věří někdo z vás tomu, že se dá dostat rakovinu a téměř nepozorovaně s ní prohrát boj a umřít doma v posteli?

Někteří z nás rakovinu mají, někteří si na její průběh u někoho jiného vylosovali lístek do první řady a někteří o ní jenom slyšeli. Ale snad každému, kdo má všech pět pohromadě, dojde, že se jedná o měsíce léčení. Úbytek váhy, svalové hmoty, vlasů, řas, zavodnění, operace, chemoterapie, podpůrné léky pro přetížené orgány… To je romantiky až běda, co Takové nepozorované umírání.

Přemýšlejte a nesdílejte každý nesmysl, co jde kolem vás. Některým z nás takové čtení snižuje IQ.

Ti, kteří rakovinu mají, ať bojují. Ti, jejichž blízcí mají rakovinu, ať vydrží. A ti, kterých se to netýká, ať drží hubu, nesepisují blbosti a modlí se, aby je to nepotkalo

Text z FB v originálním znění bez oprav a úprav:

Přečtěte si! ! .. Vrátil jsem se domů , moje manželka právě prostírala stůl k večeři , chytil jsem ji za ruku a řekl jsem jí : – Musíme si promluvit . – Sedla si a začala klidně jíst . Uviděl jsem bolest v jejích očích . Spěchal jsem se a nevěděl jsem , co říct . No musel jsem jí sdělit , o čem jsem už dlouho přemýšlel . – Chci se rozvést , – začal jsem klidně . Zdálo se mi , že moje slova ji nerozčúlili , místo toho se mě měkce zeptala : – Proč ? Vykroutil jsem se a neodpověděl jí, co ji rozzlobilo . Mé srdce teď patřilo Džejn . Nemiloval jsem víc svou ženu . Pouze jsem ji litoval ! Následující den jsem se vrátil domů velmi pozdě a viděl jsem ji , jak něco píše za stolem . Nevečeřel jsem , jen jsem si lehl do postele a hned jsem i usnul , protože jsem byl unavený po bohatém dny s Džejn . Ráno mi oznámila své podmínky rozvodu. Nic ode mě nechtěla , pouze mě prosila o jeden měsíc odkladu našeho rozvodu. Prosila mě , abychom se za tento jeden měsíc snažili ze všech sil žít maximálně normálním životem . Uvedla velmi jednoduché příčiny. Náš syn měl o měsíc zkoušky a ona nechtěla narušit jeho přípravu naším rozvodovým procesem. Mně to vyhovovalo. No měla ještě jednu prosbu . Prosila mě , abych si vzpomněl na začátek našeho rodinného soužití , jak jsem ji nesl na rukou do pokoje jako v den naší svatby . Prosila mě , abych ji každé ráno během tohoto měsíce nosil na rukou z naší ložnice k vchodovým dveřím . Pomyslel jsem si , že se zbláznila . Jen proto , abych udělal naše poslední společné dny obhajitelném , přijal jsem její zvláštní požadavek . Mezi námi nebylo blízkosti a intimnosti , což ještě více zdůrazňovalo moje rozhodnutí rozvést se . Proto , když jsem ji nesl v první den , vypadaly jsme velmi nešikovně . Náš syn se smíchem tleskal : – Tati nese mámu na rukou . Jeho slova mě píchli . Z ložnice do obýváku , pak ke dveřím , jel jsem více než deset metrů držíc ženu na rukou . Zavřela oči a řekla měkce : – Nemluv našemu synovi o rozvodu . Přikývl jsem a cítil jsem , jak se mě to na chvíli dotklo. Pustil jsem ji u dveří a ona vyšla ven směrem na autobusovou zastávku , aby odešla do práce . Já jsem odešel do kanceláře . Vešel náš syn a řekl , že je čas vynést mámu . Moment , kdy otec vynáší na rukou jeho matku , se stal základní součástí jeho života . Moje manželka kývla rukou na syna , aby popošel blíž a silně ho objala . Otočil jsem se . Bál jsem se , že si to rozmyslím v tuto poslední minutu. Pak jsem ji vzal na ruce , když jsem šel z ložnice přes obývák do předsíně . Její ruka zavinula mou šíji měkce a přirozeně . Držel jsem její tělo pevně a blízko , stejně tak jako v den naší svatby . Ale její mnohem menší váha mě znepokojila . V poslední den , kdy jsem ji držel na rukou , ztuhl jsem . Syn odešel do školy . A já ji stále silně držel . Řekl jsem jí , že jsem si nevšímal , že v našem vztahu prostě chyběla blízkost . Odešel jsem do kanceláře , a tak rychle jsem vyskočil z auta , že jsem ani nezavřel dveře. Bál jsem se , že cokoliv, co mě zdrží , donutí mě rozmyslet si to , co jsem právě chtěl udělat . Vyšel jsem po schodech . Džejn otevřela dveře a já jsem jí řekl : – Promiň , Džejn , nechci se rozvádět . Džejn se jakoby najednou probudila ze snu . Dala mi facku , pak zabouchla dveře a rozplakala se . Sešel jsem dolů a odešel autem pryč . V květinářství , po cestě domů , jsem objednal kytici květin pro mou ženu . Prodavačka se mě zeptala , co má napsat na kartičku . Usmál jsem se a řekl jí: – Budu Tě vynášet na rukou každé ráno , dokud nás smrt nerozdělí ! ! ! V ten večer jsem odešel domů s květinami v rukou as úsměvem na mé tváři , vyletěl jsem po schodech a našel jsem svou manželku v posteli – mrtvou . Moje manželka bojovala během mnoha měsíců s rakovinou , ale já jsem byl tak zaujatý Džejn , že jsem si to ani jen nevšiml . Věděla , že skoro umře a chtěla mě uchránit od negativní reakce našeho syna v případě , že bychom se rozvedli . Alespoň v očích našeho syna jsem – já – milující manžel . Drobnosti v našich rodinných vztazích – to je to , co má skutečně význam , nejsou to milenky,není to dům , ani auto , ani peníze v bance . Proto si najděte čas na svou polovičku a dělejte ty drobnosti jeden pro druhého , ty , které vytvářejí blízkost a rodinné vztahy . Abyste měli opravdu šťastnou rodinu a opravdovou lásku se vším co k ní patří!

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní