Všichni víme, že olympijské hry nejsou jen medaile a první tři místa. V duchu tradic by to hlavně měl být sportovní svátek oslavující lidského ducha a morální hodnoty, více než na medaile by se mělo hledět hlavně na fair play.

A je dobře, že tuto olympijskou myšlenku lidé stále dodržují, rivalita mezi národy mizí, a když je někdo v nesnázích, vždycky se najdou ti, kdo bez přemýšlení podají pomocnou ruku.

Ruský běžkař Anton Gafarov měl opravdu smolný den. Nebyl zrovna ve formě, měl za sebou jeden pád a jeho bojovný duch pomalu skomíral. Při tom druhém, kdy zlomil lyži, už to vypadalo, že se snad ani nezvedne, ale nakonec si sáhl až na dno a donutil se ještě pokračovat. Ale bez lyže mu to šlo hodně těžko.

„Nemohl jsem se na to dívat,“ řekl k tomu trenér kanadského týmu běžkařů Justin Wadsworth. „Musel jsem seběhnout ze svahu a podat mu lyži, aby závod aspoň dokončil, to je přece samozřejmost, jen jsem chtěl, aby mohl důstojně dojet do cíle.“

Gafarov sice dojel až na ocase běžkařů, zato ale s velkým potleskem. Ten nepatřil jen jemu, skromný kanadský trenér si vysloužil další ovace. Teď jen nezbývá než přát si, aby se tyhle „samozřejmosti“ děly i jindy, ne jen během olympiády.