První česká Barbie: Primitivové, zhrzené mařeny a jiná individua mi závidí! Tohle je můj názor na hatery

Dříve jsem často přemýšlela, co mají tito lidé za problém. Proč mají tak velkou potřebu řešit cizí životy místo toho, aby se zaměřili na ten svůj. Časem jsem však došla k poznání, proč tomu tak je.

Vulgární komenáře směřované k cizí osobě píší lidé, které v běžném životě nikdo neposlouchá, téměř nikoho nezajímají a mají nezáživný, stereotypní život.

Dám za příklad ženu, které budeme říkat Božena. Božka má tři děti, ukončenou základku, chodí do zaměstnání, ve kterém na ni denodenně křičí šéf, peníze jí vystačí sotva na nájem a doma má muže, kterého nezajímá nic jiného než fotbal a pivo. Když za ním pak večer přijde, řekne jí, že je utahaný z práce a ať jde místo zbytečných keců raději uvařit kachnu se zelím…

Popravdě se vůbec nedivím, že má taková žena pouze jednu jedinou náplň a potěšení, které tkví v tom, že večer usedne k počítači a hejtuje veřejně známé osobnosti, které mají z jejího pohledu až moc jednoduchý život. Už jí však nedochází, že kdyby ta osobnost na sobě nemakala, nesnažila se, neučila a nešla si tvrdě za svými sny, tak by na tom byla možná hůře nežli ona.

Ztrápená žena Božena svůj život hejtováním nikterak nezmění, ale má dobrý pocit z toho, že to někomu "nandala", "vyjádřila názor", který si pár lidí přečetlo a někteří z nich jí jej dokonce likovali! Tomu se říká úspěch…

Potají však možná přemýšlí o tom, že by svůj život chtěla změnit. Ale jak to má sakra udělat?

Často slýchám od lidí různé výmluvy. Stěžují si, že bez peněz, známostí nebo bez něčího obšťastnění se nikam dostat nedá. Takovým lidem já vždy říkám: "Hledáš důvod, proč to nejde, místo způsobu, jak by to mohlo jít."

Má rodina nepatří k nejbohatším a co se týče "obšťastnění" vlivných lidí, k tomu bych se já osobně nikdy nepropůjčila. Měla jsem různé nabídky k "raketové kariéře" nebo částkám, které by mohly pokrýt celý můj život, ale takovým jsem vždy řekla jedno: "Já si svou kariéru a výdělky vybuduji i bez vymetené cestičky, aniž bych se musela před někým jakkoliv ponižovat." A povedlo se!

Asi teď přemýšlíte, jak se mi to tedy podařilo. To vám však prozradím až v příštím článku.

Nyní se vraťme k hlavnímu tématu…

Když svou úvahu shrnu, tak beru hatera jako někoho, kdo má sám se sebou a svým životem problém a nedokáže skousnout to, že se má někdo lépe než on. Užírá se závistí, záští a ničí tím nevědomky jen sám sebe.

Přiznám se, že ještě před rokem jsem brala hatery jako přítěž, ale nyní je beru jako výhru a podstatnou část tvorby své kariéry! Kdyby nebylo vás, milí hateři, tak se mi nesplní to, po čem jsem celý život toužila.

Je vás oveček totiž takové stádo a tak rádi mezi sebou "diskutujete", že je o mě čím dál tím větší zájem. Je zcela nepodstatné, jaké komentáře píšete, důležité je to, že vůbec nějak reagujete. Čím více mám reakcí, o to víc na tom záhy vydělám.

Proto vám chci tímto poděkovat a poprosit vás, abyste ve svém počínání pokračovali tak efektivně, jako doposud. Čím více hejtů, tím se budu mít lépe a vy můžete mít alespoň dobrý pocit z toho, že jste byli tímto k něčemu užiteční.

+ Dalších 7 fotografií

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní