Znásilnění zažije v Čechách každá 10. žena, další jsou oběťmi domácího násilí, vyhrožování či jiných sexuálních útoků. Nahlásit takový trestný čin se ale mnoho žen stále bojí. Stydí se, mají strach z pomsty nebo z jednání s policií. Ostatně výše zmíněná příručka je toho důkazem. Více si o kontroverzním textu můžete přečíst ZDE.

Podle Jitky Polákové z centra ProFem naopak policie dělá čím dál tím lepší práci. Pro ženy mají speciální výslechové místnosti a jejich svědectví berou vážně. Problém vidí na vyšších místech. Za znásilnění jsou u nás u soudu dávány směšné tresty, leckdy pouze podmínka, což může zapříčinit recidivu a trest agresora od násilných činů páchaných na ženách neodradí.

Jako další nutnost vidí v kultivaci společnosti, což znamená organizování osvětových kampaní, který by začaly už ve školách. „Znásilnění by se nikdy nemělo znevažovat. Pokud žena řekne NE, tak to znamená NE. Neexistují okolnosti, které by takový čin obhajovaly,“ vysvětlila Jitka Poláková eXtra.cz. „Mohlo by se začít už ve školách a zaměřit se s osvětou na mladé chlapce.“

Častokrát podle ní policie odvede ve vyšetřování znásilnění či domácího násilí dobrou práce, která přijde vniveč kvůli soudním znalcům a rozhodnutí soudců.

Osvětové kampaně by mohly společnost posunout dál, k menší míře tolerování znásilnění a násilí na ženách jako takovém. Kampaň by měla probíhat ve školách, prostřednictvím médií i sociálních sítí. Například tak, jak to dělá ProFem či iniciativa Když to nechce, tak to nechce.

Kampaň proti domácímu násilí vedená před deseti lety měla v tomto případě úspěch. O této problematice se začalo mluvit a výrazně stoupl počet žen, které v takových případech vyhledají pomoc a rozhodnou se náročnou situaci řešit.