Hlavní podezřelým v případu Míšina zmizení byl přítel její matky Otakar S. Než se však policie stihla dopátrat jeho viny, spáchal sebevraždu oběšením. Policie došla k poměrně fatální verzi případu, a to díky nepřímým důkazům, které vedou právě k Otakarovi S.

Důkazy, které zatím nebyly uveřejněny hovoří o tom, že v kufru Otakarova auta se našlo kružítko a nůžky, které patřily Míše. Byly objeveny biologické stopy na prostěradle v dětském pokoji i mezi Míšiným čistým prádlem. Po zkoumání vyšlo najevo, že se jedná o Otakarovo sperma. Policie jej dokonce konfrontovala. Uvedl, že se v Míšině pokoji ukájel, protože jej dívka přitahovala. Popřel však, že by jí fyzicky ublížil a myšlenky na sex údajně zaháněl stykem s její matkou.

Testy na detektoru lži prokázaly, že Otakar dívku omámil a po jejím zmizení věděl, kde se dívka nacházela. Na omámení policie přišla z jeho záznamů. Nakupoval totiž uspávací lék Hypnogen. S ním v minulosti trávil i jiné ženy. „Uspával je lékem Hypnogen a poté na nich vykonával sexuální praktiky, které odmítaly – ženy o tom nevěděly, ve výsleších uvádějí, že si vzpomínají na okamžiky, kdy se probudily malátné s nepříjemnými pocity v intimních partiích,“ stojí v policejních spisech.

Otakar S. nebyl žádný andílek, v minulosti byl trestán za majetkovou i násilnou trestnou činnost. Ženy uměl velmi dobře zmanipulovat. Zahrnoval je pozorností, sliby a dárky, i když se sám pak dostal do finančních potíží.

Podle telefonních záznamů a konverzací na Facebooku se snažil vybudovat si vztah i s Míšou. Navíc byl obžalován z mravnostního deliktu spáchaném na Míšině kamarádce. Přesto, že vše nasvědčovalo, že s Míšiným zmizením má více co do činění, přímý důkaz policii prý chyběl. Na osudnou noc Míšina zmizení měl mít alibi v podobě mobilního telefonu, který se celou noc nacházel na Plzeňsku, v místě jeho bydliště.

Silniční kamerové záznamy však jasně zachycují jeho vůz po sedmé hodině ráno, jak přijíždí do Plzně ze směru od Ústí. Není tak těžké tedy uhodnout, že mohl svůj mobil jednoduše nechat doma.

Tři dny po Míšině zmizení přinesla její matka Míšin mobilní telefon, s tím, že jej našla zapadlý v sedačce. To nebyla pravda. Míšin telefon jí donesl Otakar, neřekl, kde jej našel, ale donutil jí policii lhát. Kvůli tomu musela Míšina matka také na detektor lži, ale ten již neprokázal, že by něco skrývala. Míšina matka pravděpodobně neměla o Otakarovo ponětí tušení, nicméně asi tušila, že spáchal něco strašného. Proč mlčela, mlžila a nesnažila se jej dostat za mříže a najít svoji dceru, není jasné. S novináři Míšina matka odmítá komunikovat.

„Nejpravděpodob­nější verzí se jeví ta, že pachatelem únosu je Otakar S. Pohřešovaná s ním odešla dobrovolně, buď pod nějakou legendou, nebo protože spolu byli domluvení a během únosu došlo k nešťastné události, která vedla k její smrti (například hádka, předávkování léky). „Těla se zbavil do prvního výslechu, tedy do 12. ledna 3.15 hodin,“ stojí v policejních spisech.

Trasa mezi Ústím a Plzní byla několikrát detailně prohledána. Včetně skládky a jejího okolí, odpočívadel, kde se Otakar často zdržoval, včetně obce Hadačka, kde prohledávali rybník. Pátrání po Michele Muzikářové neustalo, stále na případu pracuje zúžený tým specialistů, kteří prohledávají už jen cílená místa. Je tak více než zjevné, jaký nešťastný osud Michaelu pravděpodobně potkal a proč se jediný podezřelý v případu nestihl usvědčit před vlastní sebevraždou. Zatím to však vypadá pouze na to, že Míšino jméno z databáze pohřešovaných s označením „dítě v ohrožení“ jen tak nezmizí.