Princip rychlého občerstvení nebyl Pražanům úplně neznámý, ale na pravý kapitalistický hamburger si museli počkat až do 20. března 1992, kdy došlo ke slavnostnímu otevření světoznámého fastfoodu. To si nenechalo ujít na 11 tisíc zákazníků. Lidé byli tehdy zvyklí jíst doma, maximálně si koupit párek v rohlíku u stánku, a tak pro ně byl McDonald's velkým lákadlem.

„Mekáč“, s typickým žlutým M v logu, nabízel pět verzí burgerů, hranolky, zmrzlinu nebo mléčné koktejly. Zatímco v USA, domovině McDonald’s, patří řetězce rychlého občerstvení do nejlevnějšího segmentu restauračního trhu, u nás tehdy nešlo o nejlacinější věc – v roce 1993, kdy stál Big Mac 48 Kč, byla průměrná hrubá mzda 5900 Kč.

Princip rychlého stravování u nás zafungoval. Hned v prvním roce u nás společnost otevřela tři restaurace, do nichž se přišlo najíst na 3,3 milionu lidí. Marketingovým trhákem pak byl Happy Meal, který do Čech dorazil v roce 1995.