O osamostatnění Česka a Slovenska se rozhodovalo již v průběhu roku 1992. 17. července téhož roku přijala a vyhlásila Slovenská národní rada dokument s názvem Deklarace Slovenské národní rady o svrchovanosti Slovenské republiky, který žádá samostatnost Slovenska.

Po několika dnech od vyhlášení slovenské deklarace prezident Československé federativní republiky Václav Havel odstoupil ze své funkce a až do konce roku 1992 zůstala federace bez prezidenta. S rozdělením republiky byla spojena spousta vyjednávání mezi českou a slovenskou stranou, kterých se ujal bývalý předseda české vlády Václav Klaus a předseda slovenské vlády Vladimír Mečiar.

Ti se sešli již 8. července 1992 ve vile Tugendhat v Brně, kde bylo v předmětu jednání rozdělení československé federace, avšak k samotné písemné dohodě došlo až při dalším setkání, které proběhlo 26. srpna 1992. Nesluči­telnost vítězných politických stran ČR a SR (ODS a HZDS) přispěla k urychlení rozdělení federace.

„Dneska bychom se přátelsky, kamarádsky, rychle a bezbolestně se Slovenskem rozdělit nemohli. My jsme tenkrát měli obrovské štěstí, že nám do toho nikdo ze zbytku světa nemluvil. Dneska by se nám do toho vměšovala Evropská unie a znemožnila by přátelské rozdělení. Takže to, že to tenkrát bylo bez angažmá a intervence Evropské unie, protože jsme nebyli členské země, tak to byla obrovská výhoda. Dneska by to rozdělení, podle mého názoru, z tohoto důvodu, nebylo možné,“ uvedl pro Blesk Václav Klaus.

CELÝ ČLÁNEK O DĚLENÍ ČESKOSLOVENSKA NAJDETE ZDE.