Už za dva dny se budou Češi předčasně (zase!) rozhodovat, koho hodí do urny, a to teď nemyslíme politika do kremační pece, i když by se tím možná všechno vyřešilo, ale jakou politickou stranu. Nám v redakci se tady všem blíží důchodový věk, ačkoliv bydlíme stále u rodičů a maminky nám perou a vaří, přesto si ale ani v tak pokročilém stupni sešlosti nedokážeme vybavit, kdy naposledy nějaká vláda vydržela do konce svého volebního období.

Nakonec se totiž ukáže, že všude se to jen hemží grázly a nějakými Karolínami Peake, které si zakládají vlastní strany uvnitř strany, aby jim nesebrali kartičku do Sněmovny a ony tak mohly obědvat chlebíček za čtyři padesát, strany se rozpadnou, rozhádají a s brekem odejdou domů, jako se to naposledy stalo třeba u Věcí veřejných, u nichž doufáme, že je už nikdy nikde neuvidíme.

Jenže koho volit, když všude je nějaký ten skrytý mor? A je jím nakažená největší pravicová strana ODS, která se vinou svých kmotrů a korupčníků potácí na dně důvěry občanů. Že by ještě měla dostat šanci, se nás snaží přesvědčit senátor Jaroslav Kubera, který na to jde chytře od lesa. V rukou drží Mladou Frontu, její skutečné vydání z minulého čtvrtka, kde se na titulce píše, že ODS je v koncích.

Je to taková skrytá narážka na Andreje Babiše a jeho ANO, které je největším konkurentem ODS u voleb. Na konci noviny vztekle zmačká a hodí do koše přihrávkou, za kterou by se nemusel stydět ani syn Shaquilla O'Neala. A ta rozprávka mezitím má docela hlavu a patu, i když jeden vymetený Boris Šťastný na očištění jména ODS zatím nestačí.