Tento šokující případ nese všechny atributy evropské tragédie, která se zahalila do líbivých řečiček o humanismu, charitě a morálce. Tedy do prvků, kterým se kriminálníci po celém světě jen vysmívají.

Khaliif Nuur se z Afriky dostal do Švédska a azylovým úředníkům sdělil, že je mu 15 let a pochází z nebezpečného Somálska. Později vyšetřovatelé zjistili, že Nuur pochází z bezpečné Etiopie a historku o Somálsku si vymyslel – psali jsme ZDE.

Nejde tedy o uprchlíka, ale o klasického ekonomického migranta z bezpečné země.

Muži určitě není 15 let, jak tvrdil. Lékaři později jeho věk odhadli na více než 21 let. Švédští úředníci ale tuhle lež neprokoukli a Nuura umístili do azylového centra pro mládež…

Tady potkal nadšenou dvaadvacetiletou dobrovolnici Alexandru Mezher. Švédka, jejíž rodina pochází z Libanonu, chce pomáhat lidem v nouzi. Doma ji to přece vždy učili. Dívka právě dostudovala psychologii a práce s uprchlíky je pro ni vlastně prvním setkáním s realitou mimo odborné učebnice.

Alexandra se k Nuurovi chová jako k patnáctiletému chlapci. Má to přeci v provizorních dokladech. Ve skutečnosti je její budoucí vrah možná starší než ona sama…

Dne 25. ledna Nuur Alexandru ubodal. Později řekl, že si na čin nepamatuje, že jednal v afektu. Proč dívku ubodal, ví jen on sám. Třeba se mu nelíbilo, že ho usměrnila nějaká blondýna. Nebo na něj zvýšila hlas. Nebo se ji pokusil políbit a ona polibek od „patnáctiletého“ chlapce odmítla… O motivech můžeme jen spekulovat. Nuurovi obhájci později tvrdili, že bodal, protože byl frustrovaný z těžké životní situace.

Vyšetřovatelé ale hovoří jinak. Dívka měla v těle minimálně 10 bodných ran. Zápas o život trval několik nekonečných sekund. První bodnutí přišlo v kuchyni. Nuur držel v ruce nůž legendární švédské společnosti IKEA.

Tento „patnáctiletý“ chlapec jednou ranou přeřízl tepnu na dívčině stehně. Alexandra se přesto dokázala dostat z kuchyně a utíkala po chodbě. Dostala další rány. Nuur ji pronásledoval. Svědci slyšeli, jak dívka prosí Nuura, aby ji nezabíjel. Snaží se zmizet v ložnici. Tady ji Nuur zasadil další rány. Alexandra bojuje o život a útočníka kousne. Pak už nestihne nic. Alexandra umřela v azylovém středisku pro mladistvé uprchlíky rukou muže, který se sem dostal zcela omylem. Pod jejím tělem se udělá lepkavý rybník, který tak dobře známe z kultovních severských detektivek. Ztratila tolik krve, že neměla šanci na život.

Youssaf Khaliif Nuur ale šanci na nový život dostává. Soudce totiž uvěřil, že mladík si na masakr nepamatuje. Soudce uvěřil, že Etiopan jednal v afektu. Soudce uvěřil, že muž byl frustrovaný z pobytu v azylovém centru. Soudce uvěřil, že mladík má psychické problémy. Soudce poslal mladíka do léčebny pro duševně choré. Soudce uvěřil člověku, který prokazatelně lhal, když tvrdil, že je mu 15 let a do Švédska přišel ze Somálska. Soudce uvěřil, protože otevřená multikulturní švédská společnost ho k tomu podvědomě tlačí.

Youssaf Khaliif Nuur počítá s tím, že po uplynutí tří let požádá o propuštění z léčebny. Pak pro něj začne nový život. Do Etiopie deportován zřejmě nikdy nebude. Švédsko přeci nechce Nuura vystavovat další frustraci. Youssaf Khaliif Nuur na 99 % už navždy zůstane v Evropě. Třeba si tu najde práci. Možná ho zaměstná IKEA.

Zbytek příběhu odvypráví snímky ve fotogalerii. Nikdy se nedozvíme, který kriminalista je z místa činu vynesl do novin. Také tento kriminalista je frustrován. Proto to riskl a snímky někde pod rouškou noci předal spřátelenému novináři. Co může ztratit? Práci, která pro něj pomalu ztrácí smysl.

Fotografie si dovolí uveřejnit bulvár. Je to právě bulvár, který jako poslední plní společenskou poptávku po nezkreslené realitě. Velká, tzv. seriózní média mlčí. Je přeci korektní mlčet…