Požár, při kterém zahynul její strýc, ji připravil o kůži na většině těla. Když se, tehdy jako čtyřletá holčička, Theresa poprvé podívala do zrcadla, s křikem se zděsila. Dokonce si myslela, že se z ní stala příšera. Její okolí se k ní tak také často chovalo a kvůli svým jizvám byla šikanována.

Za svůj život prodělala na sto plastických operací, které jí pomohly napravit zohyzděný obličej. Po téměř čtyřicet let na sebe pohlížela jako na zrůdu a v depresích často uvažovala o sebevraždě. Se svými démony se nakonec vyrovnala až tím, že se svěřila online. Celý život pro ni byl boj a musela se učit, jak mít ráda sebe samu.

Do svých třinácti let žila Theresa se svou biologickou matkou, která byla alkoholička. Sociální pracovníci ji poté dali do péče náhradním rodičům, kteří se stali její skutečnou rodinou. Dnes má Theresa tři velké děti, milujícího manžela a dokonce jedno vnouče. Nedávno vydala svou autobiografii s názvem „Through the fire“, jejíž tvorba jí pomohla se vypořádat sama se sebou a vidět se opět krásná.

„Dneska svoje jizvy vidím jako požehnání. Mohu inspirovat další lidi, kteří přežili podobné hrůzy jako já a nemohou se s nimi vypořádat. Musela jsem se naučit vidět se jinak, než jako zrůda. Dnes už ale vím, že skutečná krása pramení zevnitř,“ říká Theresa.