Když Jiří Kajínek uprchl, seděl Jaroslav F. v policejním voze na hlídce. „Tenkrát jsem hlídkoval ve městě spolu s kolegou a slyšeli jsme ve služebním autě, že vězeň utíká směrem do parku k Háječku,“ popsal bývalý policejní vyšetřovatel pro Deník.cz.

„Viděl jsem Kajínka z dálky utíkat ve fialovém vězeňském mundúru. On mě vidět nemohl, byl jsem krytý vzduchotechnikou," popisuje situaci, kdy vězeň prchal směrem ke sportovní hale, kde v tu dobu bylo asi patnáct dětí. "Počkal jsem tedy, až mine děti a já se dostanu mezi ně a Kajínka. Pak jsem ho vyzval, ať zastaví. On se otočil a naopak ještě zrychlil. Tak jsem se za ním rozběhl. V tu chvíli jsem měl pocit, jako když dostane trysky do bot, jak dokázal přidat.“

Protože Kajínek tehdy nezastavil, vystřelil policista do vzduchu. „To byl jediný výstřel ve službě v mojí dosavadní kariéře a doufám, že už zůstane i poslední,“

Kajínka však nezastavil policista, ale to, že zakopl. „To byl jeho konec. Doběhl jsem ho a spoutal. V tu chvíli už tam doběhli kluci z věznice. Společně jsme ho pak pěšky eskortovali zpátky do věznice.“ Kajínek policistovi údajně řekl, že kdyby byl na svobodě, tak by ho určitě nedoběhl. Běh se totiž na rozdíl od posilování ve věznici trénovat prý nedá.

Na cestě zpátky do vězení si prý normálně povídali. Hlavně o tom, jak se Kajínkovi podařilo uprchnout. Uprchl tehdy totiž z vycházkového dvora, kde musel vyskočit a jednou rukou rozplést pletivo. Za to prý vězně obdivoval.

Jiří Kajínek se svými útěky proslavil, avšak ty mu ke svobodě stejně nepomohly. Musel si počkat celkem 23 let na milost prezidenta Miloše Zemana, která přišla 25. května letošního roku. Policista Jaroslav F. tehdy dostal za chycení vězně odměnu 1000 korun. U policie sloužil 40 let a letos by měl končit.