Marek Vít dávno předtím, než se rozhodl „ukončit kariéru“ našeho šéfredaktora a strávil roky ve vězeních za rozsáhlé podvody a násilí na bývalé ženě, se krátce po revoluci vrátil z Itálie, kam se provdala jeho matka, a začal zvesela podnikat.

Nejprve se ale stihl dostat na obal druhého alba skupiny Tři sestry, jejíž frontman Lou Fanánek Hagen nevzpomíná na tehdy dvacetiletého „Itala“ v dobrém. Rok po Vítově propuštění z dalšího z řady trestů odnětí svobody a rok před jeho třetím rozvodem na něj zavzpomínal v Reflexu:

„Má na obalu černou pásku přes oči, protože nás už tehdy strašně sral. Přilepil se na nás na koncertě a tvrdil, že se jeho matka provdala do Itálie, kde mají síť benzinových pump a že nám zařídí italské turné. Pak jsme z drobných kotrmelců a větších podvůdků zjistili, že to tak není,“ vyprávěl s tím, že Vít dodnes dluží kapele tři sta marek.

Sám Vít tuto dnes už legendární „sesterskou“ story nenávidí a má jasné vysvětlení, podle kterého kapele pomohl ke koupi čtyř vozů v Německu, a protože se v jednom z nich při nešťastné autonehodě o čtyři roky později zabil bubeník „Sester“, kapela ho nesnáší a požadovala zpátky jakousi „zálohu“: „Fanánek tuhle historku už dvacet let hlásí do médií. Já jsem jim pomohl, když byli absolutní nuly, takže Fanánek by raději měl jít psát další písničky o Šmoulech nebo by měl zkusit už konečně napsat pořádnej muzikál,“ stěžoval si po letech Vít.

Ten po sesterské anabázi předvedl neuvěřitelný vzestup v roli hokejového funkcionáře jindřichohradeckého klubu, kde se stal v roce 1992 nejmladším prezidentem hokejového oddílu v československé historii a dodnes tam na něj „vzpomínají“.

Hradec totiž soutěž neudržel a de facto zkrachoval, z čehož tehdy orgány i fanoušci vinili podivnou partu, jejímž členem byl právě prezident Vít.

Na sekretariátu se z pokladny ztrácely na tehdejší dobu astronomické (údajně statisícové) sumy, vedení klubu se přimotalo do zmizení třímilionové půjčky od města, kterou za pomoci tehdejšího starosty nedalekého Jarošova oddíl získal a ta následně zmizela. Vít později tvrdil, že obvinění vykonstruoval vyšetřovatel, který měl manipulovat důkazy a sám na věci profitovat, zatímco on neměl o půjčce ponětí. K tomu přišlo obvinění tří podnikatelů, že jim Vít nevrátil půjčky. Zatímco z toho se dostal (dva z nich tvrzení později odvolali, třetí zmizel), největší skandál ho s údajnými komplici – trenérem a hráčem klubu Metličkou, který pracoval jako poštmistr – teprve čekal.

Jakýsi Douda, tehdy vedoucí pošty v Žirovnici, měl, naváděn a instruován Vítem a za pomoci Metličky, roky odvádět z pošty peníze, které jakoby odcházely funkcionářům a hráčům zdejšího klubu, ale ve skutečnosti je Metlička za pomoci falšování vlastními raznicemi a razítky odčerpával z pokladny.

Vít kvůli tomu putoval v roce ´93 na dva roky do vazby a i přes podivné změny výpovědí Doudy, který nejprve tvrdil, že za vším je Vít, a poté, že naopak Víta obvinil neprávem, nakonec soud odsoudil Víta a další funkcionáře k šesti letům vězení, což následně soud vyšší instance dvakrát zrušil, aby to vrchní soud potvrdil.

Vít dodnes tvrdí, že obvinění byla smyšlená, ale po dvou letech a předčasném propuštění začal „podnikat“ nanovo. Bavily ho zejména sliby získání úvěrů a další způsoby, jak vylákat různé zálohy a půjčky, které v této divoké době nevracel kdekdo a to mu zřejmě imponovalo.

Když ho tedy v roce 2000 odsuzoval Okresní soud v Českých Budějovicích k šesti letům za podvody, soudkyně konstatovala mimo jiné toto: „Od roku 1992 si bezpracně obstarával finanční prostředky v milionových částkách a poskytoval nepravdivé záruky, mimo jiné si od známého vypůjčil bezmála dva a půl milionu na koupi pozemků v katastrech měst Litoměřice a Úštěk, ale jím uváděné nemovitosti nekoupil a peníze nevrátil.“

Další podvody mu prokázala pražská kriminálka o čtyři roky později, za což byl, několik měsíců po seznámení s Čejkovou během krátkého pobytu na svobodě, v roce 2004 odsouzen k souhrnnému trestu na osm let a putoval do vězení přímo z vily Čejkové v Horoměřicích.

Před tím ještě stihl neuvěřitelnou epizodku v Bohemians, kde během známé kauzy tři týdny figuroval jako ten, kdo klub řídí. Z jednoho z webů klubu: „Během jeho krátkého působení v Bohemce stojí za zaznamenání pouze minusová položka 100 tisíc korun, která prapodivně zmizela z pokladny klubu.“

Když konečně sedí (během roku mu soud přihodí ještě 12 měsíců za další podvod), odhodlává se k trestnímu oznámení jeho tehdy již bývalá druhá žena Eva a matka jednoho z Vítových dětí, která těžce vydýchávala zejména události z jara 2002, kdy se Vít během vycházek (z vězení se během let za katrem občas dostával i ze zdravotních důvodů) neměl chovat zrovna jako rozumný aktér rozvodového řízení.

„Bála jsem se ho, vyhrožoval mi zabitím, že unese syna do ciziny, že ze mě udělá blázna a už syna nikdy neuvidím. Během manželství mě i dvakrát fyzicky napadl, jednou když jsem byla těhotná,“ uvedla a přidala historku, jak jí manžel během jedné z vycházek nabídl 50 tisíc korun, když se s ním nerozvede.

„To jsem odmítla, pak mě vzal všechno zlato a zamkl mě tam asi na půl hodiny. Podařilo se mi zavolat rodičům, pak mě pustil. Klíče od společného bytu mi už ale nevrátil a zůstaly tam všechny mé věci.“

V té době měl Vít také napadnout jejího nového partnera Pavla Sýkoru a především přesvědčovat později proti němu vypovídajícího svědka – taxikáře – k falešné výpovědi.

„Vozil jsem Víta dva roky. Vít mi vyprávěl, že někoho zbil, a požádal mě, abych mu dosvědčil, že jsme byli někde jinde spolu s dalšími falešnými svědky. Ale na to jsem nepřistoupil,“ uvedl dotyčný taxikář.

Do toho výhrůžky exmanželce, jak verbální, tak telefonické a formou SMS (některé údajně přímo z výkonu trestu!) a Vítovo klasické ohánění se vlivnými známými.

„Brali jsme ty výhrůžky vážně, mně vyhrožoval Rusáky. Vít tvrdil, že má známé policisty, soudce i doktory. Šel jsem na policii, ale tam nám nepomohli. Státní zástupkyně mi poradila, ať si ty telefonáty nahráváme,“ uvedl nevlastní otec Vítové Jan Pátý.

„Tři kazety nahrávek telefonů jsem předala po trestním oznámení na policii, ta mi je ale vrátila, protože prý byly nesrozumitelné,“ uvedla Vítová, která se dokonce musela před Vítem ukrývat i se synem v bytě svého otce.

Její tehdejší přítel Pavel u soudu řekl, že ho Vít napadl, kvůli čemuž se léčil s otřesem mozku a vyraženým zubem: „Jednou večer mě vytáhl v jedné uličce z auta a začal mě mlátit pěstí do hlavy.“

Soudkyně Alexandra Šetková a státní zástupkyně nakonec Víta obžalovaly z toho, že vyhrožoval někdejší manželce, že ji i její blízké zabije, zapálí rodinnou chalupu a odveze syna do ciziny, pokud se s ním rozvede. K tomu připočetly ublížení na zdraví přítele Vítové Pavla a výtržnictví.

Vít, v té době již manžel moderátorky Mirky Čejkové, která si jej za mimořádné pozornosti médií vzala v kriminále, byl nakonec odsouzen na další dva roky za vydírání, omezování osobní svobody a ublížení na zdraví.

„Ital“ předváděl zajímavé věci i v kriminálech ve Všehrdech, Odolově, na pražské Pankráci a Drahonicích. Tady potkal řadu známých vězňů, mimo jiné Pavla Opočenského nebo exministra Iva Svobodu a podle nepotvrzených informací, ale řady indicií, také teoreticky možnou klíčovou postavu svého pozdějšího „angažmá“ v Barceloně – katarského prince Sáního, člena královské rodiny, která je přímo napojena na Katarské aerolinky, hlavního sponzora Barcelony.

Vítovo chování ve vězeních je relativně dobře zdokumentováno nejen kvůli Opočenskému, který na něm po propuštění nenechal nit suchou, ale i kvůli přinejmenším dvěma, ale spíše třem spoluvězňům, kteří se kvůli Vítovi obrátili na média, což je krajně nezvyklé.

Hovoří sochař Pavel Opočenský, který s Vítem seděl ve Všehrdech a na „Itala“ vzpomínal pro deník Aha! a později také v rozhovoru pro magazín MF Dnes: „Marek Vít je podle mého naprostý demagog, který velice rád a úspěšně využíval a zneužíval ostatní méně důvtipné spoluvězně. Schovával si u nich mobilní telefon, aby ho dozorci nenašli u něj, což mu stejně jednou nevyšlo. Anebo jim namluvil, že je vezme za společníky do firmy, a obral je o peníze. S takovým člověkem, jako je on, bych nechtěl mít nikdy nic společného.“

Nejkrutější byl prý prominentní vězeň, který si měl dobře rozumět s dozorci, k exministru Svobodovi: „Měl jedinou radost, takové své terárium s leguánem v knihovně, kde pracoval. Kvůli udání Víta přišel o nějaké kázeňské body a tuto svou jedinou radost. Prosté lidské svinstvo.“

V průběhu Vítova věznění se na deník Blesk, který následně donutil všehrdskou věznici změnit řadu pravidel, obrátil vězeň Patrik D., podle kterého se oblíbenec dozorců údajně stal „nekorunovaným králem dohledu ubytovny“ s neobvyklými pravomocemi: „Rozhodoval, kdo bude telefonovat, kdo kdy dostane poštu, půjde do posilovny,“ vypočítával Patrik a popisoval Blesku, jak Vít povyrostl, když věznice zrušila noční strážné na chodbách:

„Tajný mobil už nepotřebuje. Má klíče od veřejného telefonu. Chodí telefonovat, kdy se mu zachce. Aby nebyl přistižen, postaví stráž,“ popisoval dál. Vít poté prý určoval, kdo si může zavolat také. „Ten ale za to musí zaplatit.“

Patrika D. podle obsáhlé zpovědi v Blesku v roce 2006 prý nejvíce ponížilo Vítovo přistupování k prohlížení dopisů: „Jó, to máš z domova. Tak to ti dám. Udělal mi to i se soudní obsílkou určenou do vlastních rukou.“ Vít si údajně také do černého notýsku zapisoval kompromitující informace o spoluvězních i dozorcích.

Jeden z „muklů“ mu zřejmě dobře posloužil v mediálně ostře sledované kauze Vítova telefonování.

Do Blesku se totiž dostala fotografie, na které to vypadá, že Vít telefonuje, a nastala mela.

„Oddělení prevence, které případ vyšetřovalo, ho již uzavřelo. Odsouzený Vít popřel, že by šlo o mobil, a z fotografie nelze prokázat, že se jedná o mobilní telefon,“ řekl pod palbou kolegů z Blesku ředitel věznice Pavel Ondrášek s tím, že bývalí odsouzení, kteří by skutečnost mohli dosvědčit, byli z nápravného zařízení už propuštěni. Nepopřel, že podezření na to, že Vít telefon má, existovalo. „Ohlásil to jeden ze spoluvězňů. Při namátkové kontrole v jejich místnosti mobil opravdu nalezen byl. V té chvíli ho ale držel v ruce jiný odsouzený a ten vzal vlastnictví na sebe.“

Než Víta přemístili (spekulovalo se, že vinu nesli i někteří s Vítem spřátelení dozorci) jinam, obvinil ho také bývalý spoluvězeň Mike Bauer, že ho podvedl o 151 200 Kč, hodinky Cartier a zlaté pero St. Dupont.

A ještě jedna, ovšem výjimečně neověřená výpověď, tentokrát anonymního spoluvězně:

„Byl jsem s Markem Vítem ve věznici Všehrdy a tam byl ubohej člověk, se kterým se nikdo nebavil, jen vychovatelé, které oblbl tak dokonale, že měl vše, co chtěl. Aby ne, když na ubytovně to vychovatelé z kapacitních důvodů nestíhali a Marek si získal takovou důvěru, že je zastupoval. Kontroloval odsouzeným poštu a jiné věci. Pak ale část jeho práce praskla a byl převezen za trest do Odolova, ale tam podle lidí, co tam byli převezeni s ním, to neměl nikterak jednoduchý. Tedy alespoň ze začátku, pak se to změnilo a Marek byl zas pán nad věcí.“

Čejková, která si sama měla s Vítem telefonovat, i sám Vít veškerá obvinění popřeli a Vít tuto anabázi přežil bez trestu a možná, prý a bůh ví, jak to bylo, si odnesl za drobnou výpomoc i nějaký ten příslib od domnělého spoluvězně Sáního, kterému by k pozdějšímu doživotnímu statusu „přítele sponzora“ Barcelony stačilo po kontroverzním propuštění exministrem spravedlnosti Pavlem Němcem zvednout telefon.

Zajímavé v té souvislosti je, že Vítova dnešní obhájkyně a tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová dokonce ve věci propuštění Sáního podala na Němce trestní oznámení. Zvláštní náhoda, že? Může mít Vít pro Benešovou dnes cenu i jako člověk o Sáním informovaný, nebo se skutečně jedná o divokou spekulaci a Vít stejně jako jeho napojení na Benešovou nemá se Sáním, který je podle nás tím, kdo Víta spojil s Barcelonou, nic společného?

Buď jak buď, Vít se i díky opakovaným komplikacím s vazy v kotníku dostává v roce 2010 na svobodu v polovině desetiletého trestu a i přesto, že je po měsíci načapán fotografy deníku Aha!, jak hraje soutěžní utkání ve fotbale (!), zůstává na svobodě, nachází si novou matku své dnešní půlroční dcery a krom toho, že podle svého vlastního tvrzení stihl krom kraťoučké práce pro Spartu Praha (sliboval sponzory, po pár měsících vyexpedován) také pracovat pro Lazio Řím a brazilské Flamengo.

S Čejkovou se po divokých peripetiích, ve kterých nechybí její obvinění z násilí a jeho z výmyslů, rozvádí.

„Sledoval mi mobil i počítač, každého podezříval, že je můj milenec. Pozoroval mě i ve spánku a pak na mě v další hádce řval, že někoho mám, protože se mi o něm zdá a já se usmívám ze spaní,“ prozradila Čejková médiím u rozvodu, kde popisovala další obtíže: „Vyhrožoval, že mě zničí v médiích, že udělá ostudu, zbil mě tak, že jsem měla otřes mozku, policie mi nevěřila… Bála jsem se lidí, i normální práce mě stála strašně úsilí. Byla jsem uzlíček nervů, vyjížděla jsem na děti. Necítila jsem se bezpečně. Přijížděla jsem domů, viděla jeho auto a začala se klepat… Nakonec jsem sebrala odvahu a sdělila mu, že chci vrátit milion, který si půjčil, i šperky, které dal do zástavy, a že se chci rozvést. Dala jsem mu termín do konce května. Vysmál se mi. Tehdy začal nejhorší teror,“ řekla pro magazín DNES krátce po rozvodu s tím, že se současně obrátila o pomoc ke sdružení Rosa, které ji podpořilo.

To už ale za manželstvím udělali on i Čejková tlustou čáru.

Vít rozjíždí byznys postavený na známých tvářích, které přes výlety do Barcelony, kde má znenadání přístup k permanentkám na jednu z tribun a do areálu i mimo zápasy, láká do svého VIP fotbalového týmu, kterému shání prostředky na provoz a propagaci častými přísliby možností marketingově využít jeho hráče.

Slovo má podnikatel Lukáš Kosina, který na jednom z fór pro zoufalé věřitele nekompromisně vypočítává: „Marek Vít si půjčuje peníze na nákupy hráčů, vybírá zálohy na zápasy FC Barcelony, ohání se svými kontakty na Josefa Masopusta, Ivo Viktora, kteří mu zobou z ruky, a nic z takto inkasovaných prostředků nevrací. Jelikož jej uhánějí exekutoři, tyto peníze přepírá přes FK Vít Pokratice. V médiích se prezentuje jako naprosto seriózní manažer, a pod touto rouškou je však hochštapler nejhrubšího zrna, který vás bez jakýchkoliv skrupulí okrade a ještě má drzost vám vyhrožovat. Praxi, kterou získal v kriminálech, zcela bezostyšně uvádí do praxe. Pokud chcete sponzorovat tohoto gaunera, počítejte s tím, že již nikdy své peníze neuvidíte!“

Vít mezitím na sociálních sítích a při jednáních s partnery věnuje množství času prezentacím fotografií celebrit, které s ním byly v Barceloně. Bulvár při prověřování jeho historek, dle kterých má v klubu vliv na exekutivu, opakovaně naráží na hradbu mlčení, které klub zachovává u lidí napojených na klíčové sponzory.

I tak týdeník Spy v roce 2011 získává neurčitou informaci, že Vít shání klubu sponzory přes rakouskou firmu, neb „v Česku kvůli svému otci nemůže podnikat“, sám ředitel zeměkoule, kterému přezdíváme podle legendárního podvodníčka Harry Jelínek českého šoubyznysu, dnes zastřešuje své „manažerování“ prací pro jakousi švýcarskou firmu, která má s Barcelonou smlouvu o shánění sponzorů.

Svým slavným hostům, obchodním partnerům, ale už i fanouškům a médiím vypráví neuvěřitelné zkazky o svém postavení v klubu, kde se reálně umí dostat v tréninkovém areálu až k hráčům, tu a tam dostane sadu dresů a účastní se večeří pro partnery. „Lákal mě přes Barcelonu ke shánění sponzorů pro jeho All Stars tým, doslova tvrdil, že má v klubu pozici člověka, který řídí největší tok peněz od sponzorů do klubu. Přitom reálně vše dokladuje fotkami s celebritami a partnery, kteří jeho týmu pomáhají, jako jsou česká zastoupení Mercedesu, Audi nebo Pepsi Coly, ze shánění peněz mi nabízel provize, případně ze sjednání utkání, kam sliboval krom Bergera a Panenky také jednu hvězdu Barcelony,“ tvrdí redakci zdroj, který byl prokazatelně s Vítem v kontaktu s tím, že Vít mu jako hosta jejich vesnického zápasu nabízel v dresu svého All Stars týmu například Christo Stoičkova, což potvrdil eXtra i další zdroj, jehož oficiální obchodní komunikaci s Vítem má redakce k dispozici.

Redakce eXtra během několika měsíců nashromáždila podobných svědectví několik a dokumentace Vítovy komunikace s odběrateli, potenciálními partnery a klienty obsahuje neuvěřitelné fragmenty – Vít tvrdí, že „zarazil přestup Petra Čecha“, v klubu bere 5× více než bývalý generální manažer Zubizaretta, případně „má od Bayernu nabídku na 35 procent z peněz ze sponzoringu“, tedy na stejnou pozici, jako má v Barceloně, což „dělá odměnu cca miliardu ročně“. Jindy v komunikaci s dnes už bývalou pracovnicí jistého privátu na Praze 2 (eXtra má její identitu i důkaz o jejím tvrzení k dispozici) přesvědčuje o tom, že se osobně zná s Petrem Kellnerem a zařídí jí u něj práci.

Webu pro fanoušky Barcelony v neuvěřitelném rozhovoru líčil, že ho do Barcy doporučila legenda Romário a měl podíl na výtvarné podobě dresů, jinému člověku pro změnu v komunikaci popisuje, co udělá po příchodu do Bayernu jako první – doporučí trenéru Guardiolovi, aby se zbavil Arjena Robbena, kterého Vít nesnáší.

Vítovo údajné vrcholné číslo, které předvádí svým VIP hostům, je ale jiné a váže se na jeho dvě fotografie s nejslavnějším fotbalistou světa. Jedna z předních českých hvězd šoubyznysu, která měla v Barceloně tu čest (eXtra disponuje její výpovědí pro případ soudního sporu, ovšem zachovává osobu na přímé přání v anonymitě), popisuje těžko uvěřitelný moment: „Normálně mu zazvonil mobil, na displayi všem ukázal, že má nápis Lionel, začal do telefonu říkat si, si a odkráčel za roh s tím, že mu volá Messi, o kterém nám pak řekl, že mu občas shání holky.“

Vít je aktuálně na vrcholu. Mistr světa amoleta ve vytváření dojmu prosperity a možná oběť našeho odporného spiknutí proti největšímu manažeru světa vyhrožuje eXtra a jeho šéfredaktorovi (se kterým nějakou dobu udržoval vazby založené na výměně informací ze života a tak) žalobou od Benešové a tvrdí, že po vzoru svého přítele Vetchého autora tohoto článku zesměšní a ukončí jeho mediální kariéru.

Jako důkaz své moci má v mobilu a na Facebooku desítky fotografií se svými přáteli, spoluhráči a podle svého chování i smluvně ošetřenými tvářemi svého týmu, které nabízí k marketingovému využití, a často zmiňuje zásadní vliv na budoucí dění nejen okolo Barcelony. Ve Špindlerově Mlýně se prezentuje před kamerou primácké redaktorky Mirky Roubíkové coby emisar značky Audi, stejnou redaktorku provází i Barcelonou, odkud pravidelně postuje fotografie a skóre jednotlivých zápasů klubu, který by bez něj zřejmě sestoupil.

Vít odmítl cokoli pro eXtra komentovat s tím, že se „pobaví“, až dostane „kulatý razítko“ na papír od soudu, na kterém bude, že autor textu je lhář.

Katarský princ Sání na něj zřejmě dávno zapomněl, pokud se kdy setkali (tato věta je tu kvůli právníkům Víta) a Vít dál hraje roli jediného českého manažera, který se prosadil v exekutivě nejslavnějšího klubu světa.

Harry Jelínek českého šoubyznysu je podle všeho na vzestupu a nedivili bychom se, kdyby po vzoru svého předobrazu jednou prodal i Karlštejn tak, jako se to právě Jelínkovi podařilo v roce 1931.

Talent na to určitě má.

Řekli o něm, řekl o sobě:

Mlátil do mě v předsíni, kde máme velké zrcadlo, a já zahlédla, že se během toho podíval na sebe do zrcadla, jak mu naběhl biceps. Pochopila jsem, že mu to dělá dobře. Mirka Čejková, 2011

Skupina Metallica je v Praze. S těmahle týpkama se znám osobně a jejich muzika mě dost bere, a tak džíny, černý tričko a hurá na koncert…! Marek Vít, 2012

Je to podivín. Mluví o sobě jako o šakalovi, velkém hráči a světovém manažerovi. Přitom je to jen práskač, který se bojí trestu. V létě chodil nejradši ve značkových boxerkách Boss od Mirky. Vidí se prý jako honorární konzul. Chtěl by do Brazílie. Bývalý spoluvězeň, Blesk 9/2006

S natrženým svalem jsem musel jet odehrát dva zápasy s All Stars teamem na Moravu. Nešlo se vymluvit, už vzhledem k tomu, že první zápas jsme měli nastoupit v dresech Barcelony, což beze mě opravdu nejde! Marek Vít, 2012

Berani jdou buď proti sobě, anebo naopak ten život žijí v legraci a v pohodě. A to se nám s Mirkou taky daří. Celý den jsme samý vtip a samá sranda. Marek Vít, 2004

Ona (Čejková, pozn. aut.) chodila k panu doktorovi Cimickému. Co vím, užívala lexaurin, do toho nějaký ten alkohol. Marek Vít, 2011

Wembley 28. 5. 2011, FCB – Manchester United 3:1, finále Champions league. Měl jsem ten pohár 2 hodiny po zápase v ruce a brečel jsem jak malej kluk. Jednak radostí a jednak proto, že ten zápas nastoupil uzdravený Abidal a Puyol udělal mega gesto, dal mu pásku a řekl, ať jde pro ten ušák. Marek Vít, 2013

Ano, je to tak. Nemám důvod ten případ ze začátku 90. let zapírat. Tu boudu na mě sice ušili, ale ve vězení jsem byl. To je nezvratný fakt. Chci však případ znovu obnovit a půjdu až k mezinárodnímu soudu ve Štrasburku. Marek Vít, 2004

Autor textu prohlašuje, že je proti Markovi Vítovi zaujatý a už ho nemá rád.

Znáte tajemství Markovy infiltrace do Barcelony? Věříte Markovi vše, co říká, a myslíte si, že ho chceme poškodit? Byli jste s Markem v Barceloně? Dokáže Bayern s Markem v představenstvu vyhrát příští ročník Ligy mistrů? Máte dobré vzpomínky na byznys s Markem Vítem? Může All Stars tým odehrát utkání v dresech Barcelony i bez Marka Víta? Napište nám na redakce@extra.cz