Poslední mise Vladimíra Vůjtka v roli trenéra. Před turnajem se od jeho svěřenců moc neočekávalo, nicméně po triumfu ve skupině už nás každý viděl s medailí na krku. Naši ale čtvrtfinále s Amerikou nezvládli. Proč vlastně nejsme ve finálových bojích šampionátu? Našli jsme pět důvodů.

1. Neschopnost v přesilových hrách

Jen s Američany jsme nevyžili šest šancí, jak skórovat v přesilových hrách. Celkově jsme na turnaji v této činnosti patřili k těm nejhorším. Pokud chce celek uspět, musí okamžiky, kdy je soupeř v oslabení, využívat a to se nám nepodařilo. Málo jsme stříleli a vyvíjeli takřka nulový tlak. To je špatně.

2. Nezkušenost týmu a nervozita v klíčových okamžicích

Tyto aspekty byly nejvíce vidět v závěru souboje s USA. Bylo evidentní, že se náš tým bál hrát a spíše bránil výsledek. Nervozita byla patrná i v souboji se Švýcary, kde jsme ke konci také zbytečně zmatkovali.

3. Vůjtek nepovolil příjezd Hemského

Kouč si sice tento skutek dobře odůvodnil, ale udělal skutečně dobře? Aleš Hemský je špičkový hráč, velmi šikovný a určitě by se do týmu postupně zapracoval. Třeba právě on by dokázal překonat skvělého amerického gólmana. Ale to jsou nyní pouze „kdyby“…

4. Absence lídra týmu

V týmu nebyla velká hvězda, nějaký lídr, který by za to během nervózních okamžiků vzal a ukázal všem cestu. Měl to být Plekanec, ten sice nezklamal, ale proti Američanům v klíčových okamžicích také hrál spíše na jistotu.

5. Uspokojení už po základní skupině

Možná jsme to nejlepší ukázali ve skupině a na čtvrtfinále už nic nezbylo. Vyhráli jsme pár zápasů a už se několik hráčů vidělo s medailí na krku. Takhle to ale nefunguje. Pravý turnaj startuje až od čtvrtfinále.