Část lidí to hodnotí jako pouhý marketingový tah a možnost, jak přilákat do kina více lidí. Jiní zase tvrdí, že akademici vybrali dobře a o výsledku a oceněních by se nemělo debatovat.

Celému sporu už nemohl přihlížet muzikant Ondřej Brzobohatý (34), který na Lvech vystupoval, a napsal si ostrý komentář na svůj FB.

„Milí přátelé, dovolte mi se skrze své jediné oficiální médium vyjádřit k hloupému puči za úspěch jednoho z nejlepších filmů za poslední desítky let, který se v této kotlině vůbec natočil. Byl jsem při tom, když byl film Masaryk promítán v kině Lucerna po dobu sedmi dnů, aby mohl splnit onu stanovenou lhůtu, jež mu umožňovala spravedlivě bojovat o České lvy za loňský rok 2016. Ten, kdo se o to zajímá, se na ten film mohl jít podívat do kina Lucerna. Ten, kdo si nechá vše servírovat pod nos čili klasický divák, ten se možná teď může divit, že půjde na film, jenž ještě neviděl, ale akademie o něm už rozhodla, že získá tolik ocenění. Ano, možná je to nestandardní, ale je to naprosto v souladu s pravidly, a ba naopak to já osobně považuji za mistrovský tah distributora, který přemýšlí nad divákem a nad jeho chutí,“ začíná Ondřej svou kritickou řeč.

„Jsem znechucen a zklamán konstatováním prezidenta ČFTA, pana Mathé o zpochybnění validity rozhodnutí při oceněních, kdy film Masaryk posbíral, dle mého soudu zcela zaslouženě, naprostou většinu ze všech možných nominací. Je v tom skryto to typické čecháčkovství, kdy jakýkoliv projev individualismu nebo exkluzivní prominentnosti musíme hned trestat soudem průměrnosti, aby se ostatní necítili dotčeni. Je to bohužel důsledek tuhých komunistických kořenů, které jsou v jádru této republiky ještě stále hluboce zaklíčené. Jak kdysi konstatoval otec Jana Masaryka Tomáš: "Dejte demokracii 50 let a z mé vlasti vyroste zdravá republika.“ To se bohužel nestalo a teď si tedy budeme muset počkat ještě přes dvacet let, abychom se zbavili mindráků a komplexů z minulosti."

Ondřej dále píše, že byl nadšen hereckým výkonem Karla Rodena, režií Julia Ševčíka a scénářem Petra Kolečka. Čím ale nadšen nebyl, je typické čecháčkovství.

„To, na co chci tentokrát apelovat, je ale ta nesnesitelná česká nimravost v úspěchu ostatních. Jakmile cokoliv přečnívá svou ojedinělostí, je třeba to u nás podrobit podezíravému bádání a nejlépe to odsoudit za nadprůměrnost. Stydím se za všechny ty hlupáky, kteří takovýmhle způsobem smýšlí, a držím palce všem, kteří se vždycky budou snažit vymanit se z močálu průměrnosti a vyčnívat na piedestalu jedinečnosti. Běžte na Masaryka a pochopíte, co tím myslím. Snad,“ uzavírá dramaticky.