V učebnici se hned v úvodu dozvíme, že je zpracována týmem předních českých kriminologů a univerzitních pedagogů. Má být určena hlavně studentům právnických fakult a Policejní akademie ČR. Zarážející je ale kapitola Mravnostní kriminalita odkazující na bývalého náměstka policejního prezidia pro kriminální službu a současného pedagoga Jana Chmelíka. Na kauzu upozornila FB stránka Když to nechce, tak to nechce.

Co se v této kapitole dozvíme? V podstatě to, že ženy po znásilnění „nadsazují výsledky“. Tedy že nemají vlastně tolik „viditelných následků na těle“ či s agresorem měly „sexuální kontakt už dříve“. Takže podle této logiky vlastně není tak hrozné, když vás znásilní třeba bývalý přítel, protože jste s ním měla sex už v minulosti, no ne? Nebo po trestném činu musíte skončit polomrtvá v nemocnici, aby vůbec někdo uvěřil?

Výživnou pasáží je také ta o „nízkém podílu viny agresora“ ve které se doslova píše: „Jde zpravidla o případy, kdy agresor jedná pod vlivem alkoholu nebo jiné omamné či psychotropní látky a ve své podstatě je obvykle snížena jeho ovládací schopnost.“ Takže pokud usednete opilý za volant, trest je větší. Pokud v opilosti znásilňujete, je váš podíl viny nižší. Co je to za logiku? Nehledě na to, že žena si po požití alkoholu obvykle vyslechne něco ve smyslu „Bylas opilá, tak cos čekala?“

Vrcholem je pak část „podíl oběti na vině“ která shrnuje snad všechna klišé a nepravdy týkající se znásilnění. Oběť má vyprovokovat agresora tím, že je vyzývavě oblečená či s ním koketuje. V době, kdy se většina společnosti ohrazuje proti zahalování žen se tak paradoxně dostáváme do zvláštní situace, kdy chudák agresor prostě neudrží své pudy na uzdě a kvůli minisukni si „násilně vynutí pohlavní styk“.

Ano, v roce 2017 se studenti práv, kriminologie a budoucí policisté učí takovéto žvásty. Tohle opravdu není cesta k tomu, aby se konečně začalo pořádně řešit násilí páchané na ženách a vyšetřovatelé brali oběti znásilnění vážně.

Vybranou kapitolu najdete ve fotogalerii.