Sedmačtyřicetiletá čínská matka Wang Muxiang má ve svém životě pěkné trápení. Její syn Wu Yuanhong zavraždil v roce 2001 v jejich domovské vesnici Ruichang třináctiletého chlapce, ovšem po shledání, že trpí duševní poruchou, byl po jednom roce propuštěn.

Jenomže rodina žije ve vesnici, na kterou úřední byrokrat v rozlehlé Číně kolikrát nedosáhne, takže se Wuovi nedostane ústavní péče. Jeho matka ho proto ze strachu, že by mohl ještě někomu ublížit, drží už 11 let v bytelné kleci.

Tu ji nechtěl ani ukovat místní kovář, který se bál pomsty, pokud by Wu z klece utekl. Matka si proto musela toto podivné domácí vězení postavit sama, přestože dle jejích slov jí to láme srdce: „Zavřela jsem ho do klece, zatímco jsem hluboce plakala. I když trpí duševní chorobou a zabil člověka, stále je to můj syn.“

Přestože matka svého syna miluje, neví, jak mu jinak pomoct a zároveň ho ochránit před sebou samým. Žádný ústav, kde by mohli duševně nemocnému vrahovi pomoct třeba jako tady, totiž v odlehlých zemědělských oblastech Číny není.