Hypermalířství dosahuje naprostého vrcholu. Zatímco dříve letěly ženy namalované z trojúhelníků a s očima v místě kolenou v podání Pabla Piccasa či rozmazané krajinky impresionistů od Degase a Moneta, v 21. století letí hyperrealismus. Co to znamená?

Že malíři a kreslíři se snaží svoje umělecká díla co nejvíce přiblížit fotografii a kladou co největší důraz na ostrost výsledného obrazu. Hyperrealistický obraz zachycuje veškeré detaily skutečnosti a umělci své schopnosti ženou kolikrát až do extrému.

Kromě toho, že na plátně či na papíře by mělo být vše, co umělec vidí (a je jedno, jak moc je to složité), se hypermalíř věnuje i miniaturním detailům kůže lidského těla a vykresluje kdejakou nerovnost či nesouměrnost, jež je lidem přirozená.

Je to souboj v tom, kdo má pevnější ruku a ostřejší pohled na věc. Trvá to i roky, než se nadaný malíř vycvičí tak, aby dokázal namalovat či nakreslit i ten nejmenší detail a přitom věrně zachytil realitu. Není proto divu, že „hyperobrazy“ se stávají slušným zlatým dnem, protože námaha musí být samozřejmě náležitě oceněna. Nejen pochvalným slovem.