Program Lebensborn vznikl jako nacistická snaha o vyšlechtění árijského nadčlověka. Mezi lety 1940 a 1945 byly stovky německých vojáků součástí okupační nacistické síly v Norsku. Program Lebensborn je povzbuzoval k tomu, aby měli děti s norskými ženami. Nacistická představa byla totiž mít děti pouze s modrýma očima a světlými vlasy. Norsko tak pro ně bylo zemí zaslíbenou. Nacisté v Norech viděli potomky Vikingů a tisíce žen s programem souhlasily.

Díky tomuto sociálnímu experimentu se narodilo zhruba 12 000 dětí, které byly později označeny za děti z Lebensbornu. Takových „dětí války“ se narodilo mnoho v zemích po celé Evropě. Ale v Norsku mají zvláštní příběh, který pokračuje i dnes.

Během války dostaly těhotné matky a děti zvláštní péči a byly považovány za geneticky lepší než průměrní Norové. Po skončení války se tyto děti ale staly v Norsku sociálními vyvrženci. Některé skončily opuštěné a v dětských domovech. Mnoho jich také bylo zabaveno státem a zacházeli s nimi hodně špatně.

Norsko tyto děti umístilo na psychiatrii a do speciálních institucí, kde byly fyzicky, sexuálně a psychicky zneužívány. Mnozí z nich, kterým je teď už 60 let, vypráví svoje děsivé příběhy o tom, jak je přivazovali k posteli, nemohli si hrát venku a na záchod chodili na stejné místo, kde jedli. Matky, kterým byly děti odebrány, už je nikdy neviděly.

Posledních 15 let „děti z Lebensbornu“ bojují proti norské vládě. A chtějí, aby soudy odsoudily tyto norské zločiny a porušování lidských práv, a oni tak mohli získat odškodnění za ztrátu dětství. Připomeňme si, že i Frida Lyngstad, jedna ze zpěvaček kapely ABBA, je také dítě Lebensbornu.

Norsko je jedna z nejrozvinutějších zemí světa, i přesto pokračuje v zabavování dvou až tří tisíc dětí ročně. Zaměřuje se převážně na děti přistěhovalců a smíšené norské děti.

V kontextu těchto událostí není překvapivé číst v médiích o pěti rumunských dětech Bodnariových, které byly odňaty od milujících rodičů bez vyšetřování a varování. Obvinění proti rodičům jsou závažná bez ohledu na jakýkoli fyzický důkaz násilí na dětech. Kauze se věnoval i rumunský parlament, který vydal prohlášení, že děti byly odebrány bez důkazů a že jde o trestný čin.

Dívky byly odvedeny ze školy bez vědomí rodičů, pro syny si přišli úředníci s policií domů. Děti prý skončily na „bezpečném místě“, tedy u dvou cizích rodin.

Obvinění proti rodině jsou závažné, měli je prý fyzicky trestat, neexistují o tom ale žádné důkazy. Podle všeho se s rodinou zacházelo nespravedlivě. Norská vláda si asi neuvědomuje, jaký dopad budou mít letošní lednové protesty proti norské Ochranné službě a jak to zničí obraz Norska ve světě. Snad se brzy vyřeší případ rodiny Bodnariových a děti vrátí zpět k rodičům, tam, kde mají být.

V Česku se řeší všem známá kauza odebrání dětí rodině Michalákových. Matka Eva Michaláková bojuje už skoro 5 let o svoje dva syny, kteří jí byli odebráni. Mateřská škola, kam její synové chodili, se obrátila na odbor sociálně-právní ochrany dětí. Měli podezření na jejich bití a sexuální zneužívání. Rodině tak byli odebráni a umístili je do pěstounské rodiny.