To se zase jednou tuzemská večírková scéna předvedla. A to dokonce před jedním z nejvěhlasnějších italských výrobců kvalitní obuvi. Na akci spojenou s otevřením butiku totiž dorazil nejen samotný dědic značky, ale pozvání PR agentury přijala i početná skupina hladových a nepříliš reprezentativně vyhlížejících členů bezskrupulózní holubí letky. Nebohý pan Gimmi Baldinini, třetí z italské generace mezinárodně žádaných obuvníků, zřejmě vůbec netušil, že se kvůli nedostatečně zajištěné produkci ocitnul mezi výkvětem toho nejpříšernějšího, co svět české „vyšší společnosti“ nabízí.

Vlastně pak už asi tušil. Po hodině, kdy kolem nebohého dědice značky neustále kroužili holubáři s dalšími a dalšími nášupy vrchovatých talířků, na kterých se v jedné kupě krčily zákusky, kuřecí stehna, kusy ovoce a těstoviny, hovořil znechucený výraz maestra Baldininiho i jeho partnerky za své. „Vidím, že je tady hodně lidí, kteří mají dlouhodobě fakt hlad,“ konstatovala prý na adresu exkluzivního a profesionálně sestaveného guest listu majitelka českého zastoupení značky, paní Milena Maksimovic.

To ale Gimmi ještě netušil, že ten nejlepší mediální výstup z party, kterou jeho jméno zafinancovalo výlučně pro hladové pocestné, se odehrává venku před luxusním restaurantem. Za svými početnými kamarády se totiž zcela pochopitelně chtěla dostat i královna pražských kontroverzních večírkových hostů, paní Julie Kusková, které se od MHD incidentu v září loňského roku přezdívá „Julča z metra“. Zrovna když jsem odcházela z restaurace, nabité olezlými muži ve špatně padnoucích sacích a jejich pěti až dvacetičlenným doprovodem, se za mnou ozvala najednou tři nejčastější slova, která člověk slyší snad na každé akci pro aristokraty, a to „hovno“, „kurva“ a „prdel“. Když jsem se otočila, spatřila jsem ji – Hrabalovu Julinku.

Sprostými výkřiky přitom častovala vyhazovače, který jí zakázal vstup dovnitř, a odvolávala se na své právo chodit na večírky. Tentokrát však paní Julča skutečně „měla právo“ jít dovnitř, protože se prostě jen chtěla dostat na party za desítkami svých volně vpuštěných kamarádů a za panem Baldininim. Avšak vzhledem k jejímu neblaze „profláknutému“ obličeji nebyla za obrovským hejnem rautových vyžírek zcela nespravedlivě vpuštěna.

Poté, co mnou natočený záznam paní Julie viděla a odsouhlasila, se rozbrečela a řekla, že má tři děti a že není žádná pornoherečka, jak si o ní všichni myslí, a že se kvůli tomu za ni její děti stydí. Já se tedy rozhodně nedomnívám, že je tato dáma obsazována do pornofilmů, ale napadá mne: nechtěli by potomci své mamince ulehčit její úděl a zajistit jí prostředí, které by jí pomohlo dostat se ven z těchto běsů?