Voynichův rukopis, pravděpodobně nejslavnější a nejzáhadnější svazek světa, je ilustrovaná kniha, psaná neznámým písmem či jazykem, které se doposud nepodařilo rozluštit. Podle vědců vznikla v polovině 15. století a byla pojmenována podle Wilfrida Michaela Voynicha, sběratele, který ji objevil v Itálii roku 1912. Od té doby je středem zájmu vědců, kryptologů a také autorů po celém světě.

Zdroje uvádějí, že prvním majitelem knihy byl na počátku 17. století Georgius Barschius neboli Jiří Bareš, který žil v Praze. Po jeho smrti rukopis putoval mezi českými majiteli, jedním z nich byl údajně i císař Rudolf II., až doputoval do univerzity v Yale. Je tedy možné, že kniha pochází ze zemí českých.

Irena Hanzíková nemá žádnou překladatelskou praxi, ale tvrdí, že luštění rukopisů je jejím koníčkem. Sama pro sebe se například věnovala ruským povídkám z 15. století, zápiskům z Bible z roku 1577 nebo třeba záhadným znakům ve zdech hradu Zvíkov, které se přestaly luštit. Luštění je prý velice zdlouhavý a náročný proces, který trvá týdny až měsíce. Někdy probdí celé noci a přes den přemýšlí. Vyžaduje naprostý klid a soustředění. Irena údajně tuší, kdo je autorem rukopisu, tuto informaci si však bedlivě střeží.

V Čechách se tematiky ujal záhadolog Arnošt Vašíček, který s režisérem Jiřím Strachem napsal třídílný televizní film Ztracená brána, kde hlavní role ztvárnili Ivan Trojan, Aňa Geislerová a Jiří Dvořák, kteří řeší sériové vraždy kvůli záhadné rostlině ze stránek tajného herbáře.

Zdali je Irenina překladatelská činnost věrohodná či nikoliv, není možné nijak prověřit vzhledem k faktu, že je jedinou osobou na světě, které se údajně podařilo tento světoznámý tajný rukopis rozluštit. Dle jejích slov jí budeme prý muset věřit.