Velké palmoolejné a dřevařské společnosti, které pustoší rozsáhlá území v Indonésii, jsou si dobře vědomy toho, co svým konáním způsobují.

Ilegálně vykácejí původní les a peníze z vytěženého dřeva investují do založení nové plantáže. Ta vznikne tak, že vykácený les vypálí a na jeho místě vysadí palmy olejné, které bude zavlažovat síť uměle vytvořených vodních kanálů.

A jelikož skoro ve všem, co na sebe denně patláme a co jíme, lze nalézt stopy palmového oleje, podílíme se na téhle katastrofě i my.

Důkazem toho, že většina ohnisek všech požárů byla založena právě na území nebo v těsné blízkosti palmových plantáží, jsou satelitní snímky.

Je jasné, že požáry mají obrovský dopad nejen na místní faunu a flóru, ale hlavně na samotné Indonésany a obyvatele přilehlých asijských států, jako je Malajsie a Singapur.

Ničivý oheň nemusí být vidět, ale dokáže se šířit i pod povrchem země, což je ještě horší! Hořící podzemní rašelina totiž vytváří třikrát více kouře na jeden kilogram spálené hmoty než běžný lesní požár. Denní emise v Indonésii tak překročily i množství emisí produkovaných ve Spojených státech.

A to je co říct, protože americká ekonomika je dvacetkrát objemnější než ta indonéská.

Tak co, dáte si nutellu?